pondělí, 15. prosinec 2008

Gustav Mahler - Symfonie č. 5

Napsal(a) 

Gustav Mahler - Symfonie č. 5 Gustav Mahler - Symfonie č. 5

Simón Bolívar Youth Orchestra of Venezuela, Gustavo Dudamel. Produkce: Christian Leins. Text: A, N, F. Nahráno: 2/2006, Aula Magna, Ciudad Universitaria, Caracas. Vydáno: 2007. TT: 69:27. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6545 (Universal Music).

Gustavo Dudame je nesporně jedním z největších objevů naší současnosti. Skutečnost, že má tento mladý dirigent možnost natáčet pro Deutsche Grammophon, je nejen znamením kvality, ale také výhodou před mnoha ostatními. Výsledek, který přináší snímek Mahlerovy Páté symfonie , dává ovšem jasně tušit, že nejde o uměle vytvořenou hvězdičku, ale o nadaného umělce s velkým vnitřním motorem, obrovskou představivostí a jasným názorem i s velkými sociálními schopnostmi a ambicemi a zároveň s jedinečným charismatem. Ještě pozoruhodnější je nicméně těleso, které Mahlera natočilo - Mládežnický orchestr Simóna Bolívara z Venezuely . Jakékoli předsudky ke kulturně neobvyklé destinaci je nutno nechat stranou. A jakékoli - i pozitivní - představy o tom, jak asi může hrát těleso mladých hudebníků, je nutno mimořádně silně poopravit ještě směrem ke kladnému pólu. Hrají vlastně neuvěřitelně. Slyšíme zde zvukově mistrovskou symfonickou partituru, technicky ve všech normách, jaké přináší profesionální provoz, v koncepci a výsledku srovnatelnou s jakoukoli jinou moderní nahrávkou téhož díla. Kompaktní smyčce, přímé žestě, vyvážené skupiny, víc než uspokojivá sóla... Od prvních tónů je zřetelné, že mezi dirigentem a hráči panuje shoda a důvěra, že je orchestr schopen reagovat velmi citlivě na celkově nasměrování, na pokyny, nápady a přání. Mahlerova hudba zde dýchá v mnoha proměnách, motivy mají svou logiku i duši, dynamika měkkost odstínů a celá symfonie vzrušující náladu, jaká k Mahlerovi patří. Tempa odpovídají zvyklostem, výraz také. Scherzo je ve své dvojlomnosti skutečně bravurní, Adagietto citlivé, tiché, zadržované a kouzelné... Dudamelův temperament vnáší do dění vzruchy a akcenty a potřebný kontrast, orchestr vitalitu a intenzitu - a přitom nejde o nijak siláckou nebo extremistickou interpretaci. Není přehnaně romantická, není však ani neuspokojivě věcná - pokud za ní chybí těžko zachytitelný prožitek zralého věku, je vyvážen až bernsteinovskou citovostí a citlivou imaginací, působící jako geniální intuice. Mládežnický orchestr s takovým vedením a s podobnými výsledky je uměleckou senzací, která je na tomto labelu právem.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.