sobota, 28. únor 2009

Gustav Mahler - Symfonie č. 3

Napsal(a) 

Mahler - Symfonie č. 3 Mahler - Symfonie č. 3

Anna Larsson – alt, Tiffin Boys‘ Choir, dámská část London Symphony Chorus, London Symphony Orchestra, Valerij Gergijev. Produkce: James Mallinson. Text: A, N, F. Nahráno: live, 9/2007, Barbican, London. Vydáno: 2008. TT: 32:22, 59:48. DSD. 2 SACD London Symphony Orchestra LSO0660 (distribuce Euromusica).

Nejednou si povzdechneme, že namísto někdejších běžných studiových nahrávek se dnes musíme většinou spokojit se záznamy z koncertů. Pokud se jedná o mimořádné počiny, kde obdivujeme mistrovské zvládnutí díla jako celku, tedy s promyšlenou, ničím nepřerušovanou výstavbou, tedy nesnášející střihy (Leonard Bernstein například na live záznamech trval takřka bez výjimky), pak takovéto počiny vítáme. Nejednou se ale stane, že dotyčný záznam z koncertu má spíše význam dokumentační než umělecký. S oběma těmito alternativami se můžeme dokonce setkat i u jednoho špičkového orchestru v rámci stejného projektu. Mám na mysli samostatnou vlastní edici, kterou pořizuje ze svých koncertů Londýnský symfonický orchestr . Tak například záznam Berliozova Dětství Ježíšova (Harmonie, duben 2008) je skutečně mimořádným počinem uměleckým, zatímco Beethovenova Mše C dur vychází zcela průměrně, navíc s určitými nedostatky zvukovými (Harmonie, leden 2009). Už na počátku 1. věty Mahlerovy Třetí symfonie se zdá být neuvěřitelné, že její záznam byl vytvořen ve stejném prostředí, tedy v londýnské Barbican Hall a se stejným šéfem produkce a nahrávacím týmem. Zvuk mohutného aparátu je neuvěřitelně barvitý, plastický, v detailech absolutně věrný, dynamická škála přímo úctyhodná. Ve skupině live snímků tohoto díla snad může být srovnáván pouze s londýnským snímkem Claudia Abbada a Berlínských filharmoniků z roku 1999 (DG), či záznamem koncertu San Francisco Symphony s Michaelem Tilsonem Thomasem z roku 2002 (vlastní produkce SFS). Mužem číslo jedna celého provedení je ovšem dirigent Valerij Gergijev . Zvuk a interpretační styl Londýnského symfonického orchestru známe takřka důvěrně. Udivuje nás svou technickou dokonalostí a zvukovou precizitou, je symbolem jistoty důsledného ztvárnění partitury. Při koncertech i nahrávkách však LSO mnohdy působí až konzervativním klidem – citově vypjaté pasáže leckdy postrádají onen náboj, jaký dokáží nahromadit i orchestry méně zvučnějších jmen. A právě zde nás čeká důkaz, proč Valerij Gergijev je, anebo začíná být považován za nejvýraznější dirigentskou osobnost dneška. Pod jeho taktovkou hrají Londýnští symfonikové z hlediska onoho deficitu většího výrazového zaujetí jako proměnění. Dokonale hrající těleso dostalo neuvěřitelný impuls od osobnosti kreativní snad v každém taktu! Důvěrně známé, ovšem ve většině podání až nekonečné pasáže doslova tepou nápaditostí a napětím. Tempa nejsou zdlouhavá, a přesto jsou dodržována. Na mnoha místech se zdají být o poznání rychlejší, avšak celkovým časem se Gergijev od svých kolegů nikterak neliší! Nevytváří velké impozantní plochy za každou cenu. Namísto nich obdivujeme strhující mozaiku nejrůznějších nápadů, ovšem pevně svázanou a logicky stmelenou. Dovoluji si upozornit na několik z nich. Tak především nikde nevyjdou naprázdno skvělé žestě, dynamicky bezvadně sejmuté! Gergijevův pochod v 1. větě nevyznívá tak „budovatelský“, jak se někdy dává – je naopak svižný, svou bezstarostností až odzbrojující. Ländler 2. věty dýchá zcela uvolněnou pohodou! Jeho až impresionisticky pojatý závěr je neskutečný! Ve 3. větě vychutnáváme zvukovou scenérii plnou gagů – samozřejmě ozdobenou půvabnými sóly poštovního rohu! Zajímavě si Gergijev hraje se zvukem zvonů (v jednom místě zvítězí až výbušné imprese). Sólistka Anna Larson je plně ve službách svého niterného partu. Chlapecký sbor je perfektní a každý jejich vstup je náladově velmi různorodý. Šestá věta Co mi vyprávěla láska je nabitá citem a hlubokou lyrikou a spěje s výrazovou a dynamickou promyšleností k završení celého díla i našeho hlubokého zážitku z tohoto dirigentova výkladu. Dovoluji si tvrdit, že Gergijevův Mahler se stane atributem stejným jako Bernsteinův, Chaillyho, Boulezův, Haitinkův, Kubelíkův, Sinopoliho a dalších osobností. Je osobitý vitálním, výrazově až naturalisticky aktivním výkladem. Dýchá naší současností a potvrzuje znovu, ovšem v ještě přesvědčivější formě, onu známou skladatelovu vizi – že jeho doba přijde až za sto let.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.