pondělí, 5. prosinec 2011

Gustav Mahler - Symfonie č. 2

Napsal(a) 

Gustav Mahler - Symfonie č. 2 Gustav Mahler - Symfonie č. 2

Kate Royal – soprán, Magdalena Kožená – mezzosoprán, Rundfunkchor Berlin, Berliner Philharmoniker, Simon Rattle – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: 28. – 30. 10. 2010 Filharmonie Berlín. Vydáno: 2010. TT: 24:14, 62:09. DDD. 2 CD EMI Classics 50999 647353 27.

Dva po sobě následující jubilejní roky Gustava Mahlera přinesly řadu koncertů, výstav, konferencí, vyšly nové publikace, a také nové nahrávky. Simon Rattle natočil pro firmu EMI Classics komplet všech Mahlerových symfonií (celkem 14 CD), z nichž druhá, která patří k Mahlerovým nejhranějším, byla natočena s Berlínskými filharmoniky v říjnu minulého roku. Je rozvržena do dvou disků, na prvním je „marnotratně“ pouze první věta, na druhém pak další čtyři věty, přičemž u páté je možno si navolit v sedmi tracích jednotlivé úseky osobité formy. Mahler v této symfonii poprvé uplatnil vokál – ve čtvrté větě píseň Urlicht z Chlapcova kouzelného rohu a v závěrečné vlastní verzi Klopstockova Vzkříšení, ve třetí větě je pak použit (bez vokálního hlasu) materiál jiné písně z Chlapcova kouzelného rohu, Antonín paduánský káže rybám. Vokálními sólistkami jsou Magdalena Kožená (s laskavým svolením firmy Deutsche Grammophon, která ji zastupuje) a anglická sopranistka Kate Royal . Volba to byla šťastná, jejich hlasy se k sobě dobře hodí, znějí čistě, mile, nábožně. Podle údaje na webu nahrávka vznikla na základě sestřihu koncertního záznamu. V jedné z kritik na koncert se psalo o „hudebním orgasmu“ a vrcholu sezóny. Oba hlasy sólistek jsou křehčího typu a osobně si neumím představit, zda se tak bezproblémově prosadily proti mase orchestru při živém koncertě; technika v takových případech nabízí řešení. Možná se ale mýlím – Kate Royal si Simon Rattle vybral pro Mahlerovu Druhou (s Orchestrem mladých Simona Bolívara) už při jejím debutu v Idomeneu v Glyndebourne Opera roku 2004. Rattle vede symfonii v kontrastních konturách, místa duchovního ponoru se střídají s pro Mahlera charakteristickými tanečními rytmy, a přitom buduje logický celek, ústící v extatický závěr. Vyváženě a jednolitě zní Berlínský rozhlasový sbor .

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.