Gustav Mahler: Symfonie č. 2 "Vzkříšení", Totenfeier

Mahler jako skladatel, který dohnal mohutnost a výrazovost orchestru k vrcholu, má i v době finančních limitů při nahrávání zelenou. Na něm jsou zkrátka nové technické zázraky nejlépe patrné a prezentovatelné. Dnešní dirigenti, a tudíž i Riccardo Chailly , mají výchozí pozici vlastně podstatně jednodušší než kupříkladu průkopnická Neumannova generace, protože na ostrých nahrávkách dneška už mluví Mahlerova orchestrační výrazovost sama za sebe bez agogického přehrávání a frázového "nadýmání" (samozřejmě to mají zase těžší tím, že je slyšet jedním slovem všechno). Možná i proto se Chailly při podání Mahlerovy Druhé řídí věrně, ba úzkostlivě zápisem. Má schopnost si přirozeně poradit se skladatelovými požadavky, které se často a rády ignorují, protože jdou proti nejsnadnějšímu a nejsdělnějšímu interpretačnímu řešení (například přesně vyznačená odsazení dechové sekce ve čtvrté větě, kterou Chaillyho kolegové chtějí obvykle mít "unendlich") a koriguje skladatele opravdu minimálně (zvýrazňuje například dynamiku triol ve dřevech v páté větě, aby tento pravidelný pohyb nebyl místy překryt, a tah tudíž přetržen). Obě sólistky mají dokonalou "nahrávací" barvu a přesnost hlasu. Ovšem jejich projev úplně "nemrazí" a na několika zásadních místech (první oddělení sopránu od sboru) pozornému uchu neunikne intonační nedokonalost na pozadí neúprosně přesného a barevně čistého Pražského filharmonického sboru . Tato po všech stránkách referenční nahrávka přichází v době, kdy dirigenti sice mají usnadněnou pozici díky hýřivé barevnosti záznamu, ale zároveň nově ztíženou: doba, kdy bude posluchači oslněnému touto barevností stačit přesnost a věrnost zápisu, se krátí...

Vydavatel: Decca / Universal Music

Stopáž: 111:37

Nahráli: Melanie Diener - soprán, Petra Lang - mezzosoprán, Pražský filharmonický sbor, Jaroslav Brych - sbormistr, Royal Concertgebouw Orchestra, Riccardo Chailly.

Body: 5 z 6