pondělí, 5. červenec 2004

Gustav Mahler: Symfonie č. 2

Napsal(a) 

booklet booklet
Americký dirigent Gilbert Kaplan je mužem, který zásadně nediriguje vůbec žádnou jinou skladbu než právě tuto. Mahlerovu Druhou už jednou, v roce 1988, natočil, a to v Londýně. Snímek s Londýnskými filharmoniky byl obchodně nejúspěšnější mahlerovskou deskou. Nyní měl dirigent k dispozici Vídeňské filharmoniky . Důvodem je především nová notová edice zbavená údajně všech dosavadních omylů, chyb a nánosů. Práva k nahrávce patří Kaplanovi a jeho nadaci, nikoli nahrávací firmě.

Kaplan je světová kuriozita, fenomén. Jeho nahrávka má ovšem sugestivní náboj. Je plná napětí a proměn mezi líbezností a exaltovaností. Akcenty a detaily se zdají být někdy vyhledávány až nimravě, ale když to interpretační aparát "rozjede", je nahrávka strhující. Mahlerovu Druhou dirigoval Američan jistě už více než stokrát, s padesáti různými orchestry po celém světě. Jeho silnou stránkou je proto důkladné, pečlivé, snad až k obsesi sahající přečtení partitury, vzdálené jakékoli zběžnosti či povrchnosti. Současně k tomu patří introvertní dojmutí se, přesné povědomí o podrobnostech a souvislostech a sebevědomí člověka, který si je svou věcí jistý. Na desce je současně podstatné jeho setkání s Vídeňáky. Ti mají se svými nezaměnitelně znějícími houslemi k potřebné náladě umělecky také co říci. Dirigentovou slabší stránkou může být skutečnost, že ne vždy ve svém cizelérském zápalu a v pozornosti těm nejmenším detailům, akcentům a exaltovaně vyhroceným výbuchům udrží plný náboj velkých oblouků a celků. V celkové koncepci je tak nahrávka možná trochu rozdrobená - spíše jde úseky. Ale pak přijde vokální sólo - například píseň Prasvětlo - a Kaplanovi nelze upřít, že ví, o čem přesně Mahlerova hudba je.

Kaplan, který nyní už překročil šedesátku, je amatér, hudbě se nevěnuje na plný úvazek. Mahlerovu Druhou slyšel poprvé v pětadvaceti a jeho reakce tehdy byla, jak vzpomíná, zcela odlišná od dojmů z jakékoli jiné hudby. Nemůže této symfonii uniknout. Byl zámožným podnikatelem, rozhodl se však proměnit posluchačský obdiv v aktivní umělecké působení. Dal se do důkladného studia, veřejně poprvé vystoupil v roce 1983 a vypracoval se v uznávaného odborníka, specializovaného pedagoga a nakonec dokonce i respektovaného dirigenta. Osobitost interpretace a srdce v hudbě je mu víc než perfektní zvuk. Nejde mu ani o zachování specifičnosti zvuku tělesa, u něhož hostuje. Jde mu naopak o zachování specifičnosti díla. Žádná jiná symfonie na světě nemá tak oddaného interpreta. Přes všechnu kontroverzi dirigenta je to velkolepé; Kaplanova specializace, tradice orchestru a mistři zvuku slaví s touto deskou společný triumf.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 85:48

Nahráli: Latonia Moore, Nadja Michaelová, Wiener Singverein, Wiener Philharmoniker, Gilbert Kaplan

Body: 5 z 6

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.