pátek, 15. říjen 2004

Gustav Mahler: Symfonie č. 1 "Titan"

Napsal(a) 

booklet booklet
Gustav Mahler - "český" dirigent, skladatel, básník a organizátor - se narodil v Kališti u Jihlavy a zemřel ve Vídni. Mezi tím působil po různě dlouhá období ve velkých i malých kulturních centrech celé Evropy, v roce 1883 také v Olomouci. 8. října 1897 byl Mahler jmenován uměleckým ředitelem vídeňské Dvorní opery a než v roce 1910 zemřel, stačil ještě dvě sezony vést Metropolitní operu v New Yorku. Skladatelské dílo Gustava Mahlera je snadno přehlédnutelné. Každý titul však představuje nesmírně složitý a obtížně uchopitelný monolit koncentrovaného hudebního myšlení, jež do Mahlerových představ vygradovalo z linie Beethoven - Wagner - Bruckner. Je proto pochopitelné, že zařazení některé z jeho symfonií do koncertní dramaturgie představuje pro každý orchestr nelehký úkol, a to jak po stránce technické, tak umělecké. A pokud se zajiskří mezi orchestrem a dirigentem natolik, že výsledný produkt překročí svým tvůrčím vzplanutím běžné estetické normy a stane se trvalou a nadčasovou součástí estetického kodexu, je vydáván znovu - stejně jako román - vždy, když se posluchač neúspěšně dožaduje právě tohoto, již legendárního provedení, což je případ nahrávky Symfonie č. 1 , kterou v roce 1971 natočil s Chicagským symfonickým orchestrem dirigent Carlo Maria Giulini . Tato nahrávka vyšla ještě v roce 1991 a posléze tedy v roce letošním. Tentokráte již pouze pro znalce. Booklet nese jen strohé údaje, nepřesahující dvě strany francouzského textu, když vše podstatné bylo řečeno už v předchozích vydáních. Úvod první symfonie evokuje cestu z klece poznaného a neměnného, cestu, jež je vždy o tolik bolestnou, o kolik vede jinudy, než se běžně chodívá. Mahlerova cesta zde vystoupí k několika známým motivům z cyklu Písně potulného tovaryše , včetně závěrečného smutečního pochodu, tedy formy, která se v mnoha proměnách stala základní vyjadřovací jednotkou celého Mahlerova skladatelského díla. Při opětovném poslechu této nahrávky jsem si znovu uvědomil, jak pevné jsou hodnoty, jež vycházejí z precizního a hluboce poučeného přístupu. Interpretace působí spíše jako zvukomalebný obraz, který nepřenáší posluchače do prostoru konání prostřednictvím vizuálních, nýbrž zvukových barev. Mluvit o vynikající hráčské úrovni orchestru nebo o skvělé imaginaci dirigenta je zbytečné, když vše probíhá tak přirozeně, jak si nitro ctitele Mahlerovy hudby může jen přát.

Vydavatel: EMI

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.