úterý, 4. květen 2004

Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur

Napsal(a) Dina Šnejdarová

booklet

V dnešní době není nijak neobvyklé, že se předmětem nových nahrávek stává hudba, která prvotně vznikala za zcela jiným než koncertním účelem. Z historicky vzdálenějších období známe z pódií i snímků liturgické, taneční, "hostinové" či významné události oslavující skladby, z dob mladších se setkáváme s díly původně určenými třeba pro domácí muzicírování. To je i případ úpravy Mahlerovy První symfonie pro klavír na čtyři ruce. Její autor Bruno Schlesinger Walter, Mahlerův spolupracovník a obdivovatel, ji vytvořil nejen z čiré oddanosti skladateli, ale i z prakticko-zábavných důvodů. Čtyřruční klavírní úprava mohla posloužit zájemcům - spíše profesionálně zdatným pianistům - jako pomůcka pro rychlou orientaci ve skladbě, ovšem na rozdíl od klavírního výtahu umožňovala zvukově bohatší podobu a zahrnovala v sobě také moment potěšení ze společné hry.

Nahrávka této podoby Mahlerovy symfonie může na první pohled působit spíše jako kuriozita, jíž do určité míry skutečně je, uvítají ji ale hned dvě skupiny posluchačů, které se navíc mohou vzájemně prolínat. Milovníci klavírního zvuku v jakékoli podobě se rádi pokochají zajímavým ztvárněním symfonické hudby - nadšenci se mohou inspirovat pro vlastní interpretaci -, ctitelé Mahlerovy hudby a zvláště této symfonie mohou snímek chápat jako zvukové zpestření své mahlerovské diskotéky. Zdeňka a Martin Hršelovi se chopili svých náročných klavírních partů spolehlivě, jejich interpretace se drží spíš racionálně při zemi a mnohdy sází na jistotu. (Výsledná kvalita tím ale nijak netrpí.) Jde o dvojici, která nepatří mezi "rozevláté" a "zasněné" umělce, jako jsou třeba manželé Ardaševovi, jejich hra je v tomto směru umírněnější, klidnější, zároveň poctivá, přesvědčivá a sympaticky věcná.

Vydavatel: Praga Digitals / Classic

Stopáž: 43:07

Nahráli: Pražské klavírní duo: Zdeňka a Martin Hršelovi - klavír

Body: 4 z 6

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.