pondělí, 24. listopad 2003

Gustav Mahler, Anton Weber: Kindertotenlieder. Adagio ze Symfonie č. 10., Passacaglia op. 1. "Im Sommerwind"

Napsal(a) 

booklet booklet
Nahrávka stojí za pozornost především svou dramaturgií. Mahlerovy Písně o mrtvých dětech a torzo 10. symfonie existují v bezpočtu jiných nahrávek, neméně dobře interpretovaných. Připojení dvou skladeb Antona Weberna však staví do kontextu dva skladatele, kteří jsou (s výjimkou toho, že oba patřili za nacismu k "nežádoucím") vnímáni jako reprezentanti naprosto rozdílných hudebních světů. Webernova idyla pro velký orchestr "V letním větru" je dílem jednadvacetiletého autodidakta, Passacaglia vznikla o čtyři roky později a jak přidělené opusové číslo naznačuje, považoval ji skladatel za počátek skladatelské kariéry. Idyla prozrazuje vzor Wagnerův, Straussův i Mahlerův, Passacaglia už je výsledkem práce pod Schönbergovým vedením a cílevědomého zvládnutí brahmsovského odkazu; aniž by ovšem výsledná hudba cokoli ztratila na emocionalitě. Postavení právě těchto děl do konfrontace s Mahlerem považuji za velmi šťastné. Dotvrzuje se tím vývojová kontinuita nejen těchto dvou skladatelů, ale celé generace přelomu století, dokumentuje, že sem organicky zapadá nejen Schönbergova Zjasněná noc a Písně z Gurre a odvíjí se odtud i jeho vlastní další vývoj, ale také vývoj pozdějšího strohého, stručného a nanejvýš "konstruktivistického" Weberna zde dostává své ověřitelné zdůvodnění. Doporučuji pozornosti zejména idylu "V letním větru", kterou Webern sám nikdy neslyšel; byla poprvé provedena až roku 1962. Mahlerovy písně jsou Cornelií Kallisch interpretovány s velkým smyslem pro tuto křehkou a citem přetékající hudbu, aniž by se pustila za jeho hranici (Webernova citovaná poznámka o přehnané sentimentalitě Mahlerových písní, zmíněná v bookletu, nemusela patřit výhradně skladbě samé, ale mohla být ovlivněna její interpretací). Totéž platí o Gielenově vedení orchestru. Jeho uměřenost v emocích se projevuje především v jinak téměř výhradně s krematorním prostředím spojovaném Adagiu.

Vydavatel: Hänssler / Rosa

Stopáž: 71:30

Nahráli: Cornelia Kallisch - mezzosoprán, SWR Sinfonieorchester Baden-Baden a Freiburg, dirigent Michael Gielen

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.