neděle, 30. leden 2005

Giya Kancheli: Diplipito Valse Boston

Napsal(a) 

booklet booklet
Thomas Demenga - violoncello, Derek Lee Ragin - kontratenor, Stuttgarter Kammerorchester, Dennis Russell Davies - dirigent, klavír. Produkce: Manfred Eicher. Text: N, A. Nahráno: 1/2001, Mozart-Saal / Liederhalle, Stuttgart. Vydáno: 2004. TT: 57:07. DDD. 1 CD ECM New Series 1773 (distribuce 2HP Production). Gruzínský skladatel Giya Kancheli žije na Západě od roku 1991. Před tímto datem zahrnovala jeho tvorba jak díla symfonická, tak komorní, divadelní a filmovou hudbu. Přes to nepatří mezi skladatele chrlící jeden opus za druhým. Svým skladbám dává načas, což se pozitivně projevuje na jejich hloubce a kvalitě. Jedním z inspiračních zdrojů je i tradiční gruzínská hudba a její nástrojový fundus. Label ECM vydal již několik CD tohoto skladatele. Nejnovější přináší dvě pozoruhodné skladby.

Diplipito pro sólo violoncello, kontratenor a orchestr z roku 1997 zpracovává frázi básníka Josipa Brodského. Slova němá, mnohovýznamová a záhadná, přednášená kontratenorovým témbrem jakoby z jiného světa. Půlhodinové skladbě vládne pokoj a klid, nehybnost, krátce přerušená úseky fortissima, nikterak však nevybočujícími z celkové "náměsíčné" nálady skladby. Generální pauzy jsou jedním z dominantních prvků kompozice a jistě ne náhodou se jejich frekvence směrem k závěru díla zvyšují a prodlužují až k samému perdendosi nástrojů. Význam názvu kompozice zůstává posluchači utajen.

Následující, o rok starší, Valse Boston pro klavír a smyčce je věnován jak skladatelově manželce "se kterou nikdy netančil", tak dirigentu a pianistovi Dennisovi Russellu Daviesovi . Valčíková forma je ošidná svým 3/4 rytmem, svádějícím k laciné taneční lehkosti, nebo naopak k falešné melancholii. Kancheliho Valse Boston není ani jedno, ani druhé. Skladatelův nápadný sklon k nostalgii, statičnosti, cyklice a váhavosti je přítomen i zde. Oproti předešlému Diplipitu tu najdeme více dynamických a barevných kontrastů uplatněných v dialogu sólového klavíru a smyčců. 3/4 takt je díky pomalému tempu velmi nenápadně jakoby na pozadí přítomen.

Kancheliho generace skladatelů bývalého Sovětského Svazu (Sofie Gubajdulina nebo Arvo Pärt) hovořila v době komunismu symbolickým hudebním jazykem. Interval, určitý zvuk nebo rytmus byl symbolem, na který posluchač reagoval a který identifikoval. Hudba byla mostem ke sdělení myšlenky nebo filozofického konceptu spíše než sama sebou. Právě tato skutečnost dělá jejich hudbu tak silnou a odlišnou.

V závěru recenze chci poděkovat všem zúčastněným interpretům, kteří dílo zahráli s chutí a bravurně (zejména éterický projev amerického kontratenoristy Dereka Lee Ragina v první skladbě). Nebylo by špatné, kdyby podobná hudba zazněla v takovém provedení i v českých koncertních sálech.

Vydavatel: 2HP Production

Stopáž: 57:07

Nahráli: Thomas Demenga - violoncello, Derek Lee Ragin - kontratenor, Stuttgarter Kammerorchester, Dennis Russell Davies - dirigent, klavír

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.