neděle, 10. listopad 2002

Giuseppe Verdi: Un ballo in maschera

Napsal(a) 

booklet booklet
Škoda, že jsem nemohl být v prosinci 1957 přítomen pěti provedení Verdiho Maškarního plesu v La Scale s Marií Callas a Giuseppem di Stefanem . Bohužel mi bylo tehdy osm měsíců. Naštěstí tehdy vznikla live nahrávka. Doposud jsem znal nahrávku s dirigentem Antoniem Vottou, na které zpívali v hlavních rolích Amelie a Riccarda také Callasová a Di Stefano. Otázka "čemu dát přednost" je v tomto případě zbytečná. Vottovi hrál a zpíval Orchestr a Sbor La Scaly přesněji a čistěji, s Gavazzenim byla Callas v optimální formě, předvedla psychologicky dokonalou studii milující, milované a žárlivým manželem pronásledové Amelie. Klasický trojúhelník doplnili již zmíněný, famózně zpívající Giuseppe di Stefano a v roli Renata stejně dobrý barytonista Ettore Bastianini . Opět je zde další doklad toho, jak úžasný pěvecký pár Callas a Di Stefano tvořili. Takových uměleckých dvojic moc v dějinách opery nebylo (viz duet z 2. jednání). Co se týká Callas, v dramatických, citově vypjatých rolích byla nedostižná a Maškarní ples je toho učebnicovým příkladem. Znalcům vřele doporučuji. Je to nahrávka, která nestárne.

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Nahráli: Maria Callas, Giuseppe di Stefano, Ettore Bastianini, Giulietta Simionato, Eugenia Ratti, Giuseppe Morresi, Antonio Cassinelli, Marco Stefanoni, Angelo Mercuriali, Antonio Ricci, Orchestr a sbor Teatro alla Scala, Milán, Gianandrea Gavazzeni - dirigent

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.