Giuseppe Verdi – Simone Boccanegra

Adrianne Pieczonka – soprán, Marcello Giordani – tenor, Plácido Domingo – baryton, James Morris – basbaryton, Stephen Gaertner – baryton. Sbor Metropolitní opery v New Yorku, Donald Palumbo – sbormistr, Orchestr Metropolitní opery v New Yorku, James Levine – dirigent. Režie: Giancarlo del Monaco, scéna a kostýmy: Michael Scott. Text: A, F, Š, N. Nahráno: 2010, Metropolitní opera New York. Vydáno: 2011. TT: 149:00. Obraz. formát: NTSC 16:9. Zvuk. formát: PCM Stereo, dts 5.1. 2 DVD Sony Classical 88697806649.

Vypadá-li hudební složka živé nahrávky jakéhokoliv díla právě tak, jak ji pro posluchače v Metropolitní opeře v New Yorku nastudoval James Levine , už jenom díky tomuto faktu je pro každého milovníka italské opery téměř nutností ji vlastnit. Hudební šéf Met je bez jakýchkoliv kompromisů již dlouhé desítky let jednou z největších hudebních osobností, která svým entuziasmem a svrchovaným uměním dokáže vnímavého posluchače strhnout.

Simon Boccanegra je v jeho rukou propracovanost sama. Vzrušující nejsou jen Levinova rychlá tempa. Protože požadovaného účinku v jednotlivých částech díla nedosahuje prostým zrychlením, čehož jsme bohužel někdy u jiných dirigentů svědky, jsou vzrušující i ta místa, ve kterých se běžně posluchač soustředí na jinou a často i nehudební složku. Partituru Levine podává natolik průzračně, že jsme schopni po celý průběh opery soustředěně sledovat veškeré nástrojové skupiny, vychutnávat si hlasy jednotlivých pěvců, vnímat, o čem zpívají, a zároveň sledovat dění na scéně. Vskutku skvělá kombinace, kdy se vám zkrátka nestane, že vám cokoliv unikne.

Autorem klasicky působící a zároveň i působivé produkce je Giancarlo del Monaco a nastudování inscenace mohlo být dnešními posluchači ještě před vydáním této nahrávky firmou Sony známo z videozáznamu z devadesátých let (Deutsche Grammophon), kdy se sešlo obsazení, ve kterém Plácido Domingo zpíval tenorovou roli, kterou v roce 2010 změnil na ústřední barytonovou. O této proměně španělského umělce se téměř všude vedly dlouhé diskuse a napsána byla spousta velice protichůdných názorů. Je úsměvné, že pro někoho v přímém přenosu z Met Domingo zpíval fantasticky pouze do té doby, než se po nějaké době oznámilo, že má pěvec jisté zdravotní komplikace. Nejen já však i nyní zpětně prostřednictvím nahrávky slyším, že si Domingo s barytonovou rolí poradil na výbornou. Jeho výkon byl výtečný a gradující, svůj hlas ovládal báječně a upozornění na nepatrné a absolutně nepodstatné drobnosti, které by se daly vytknout a které jednoduše ke každému živému opernímu představení a každému i sebevíce špičkovému pěvci patří, nikomu (nejen) v případě pana Dominga nepřísluší.

Legendární basbarytonista James Morris podal roli Jacopa Fiesca velmi dobře, jeho duet s Domingem v závěru opery, kdy i přes svůj věk dokázal bravurně pracovat s dynamikou svého hlasu, byl pro mě jedním z vrcholů celého představení. Marcello Giordani je na vrcholu své kariéry, patří mu jeden z nejpřirozeněji a nejotevřeněji zvonivě znějících tenorových hlasů dneška. Velice zaujal i herecky a kupříkladu jeho pěvecký výraz a emotivní podání scény, ve které se od své zbožňované Amélie dozvídá, že je její láska k dóžeti láskou dceři k otci, je

úchvatnou ukázkou komplexnosti operního umění na nejšpičkovější úrovni.

Adriannu Pieczonku jsem měl možnost živě v operním domě slyšet pouze v rolích Richarda Wagnera a Richarda Strausse, známo je mi též velice zdařilé album Pucciniho árií vydané společností Orfeo. Její pěvecké kvality jsou zcela patrné i v opeře italské, na záznamu z Met je něžnou a citlivou Amélií Grimaldi. Její zabarvení hlasu se skvěle snoubí jak s Domingem, tak s Giordanim, techniku má zcela ukázkovou. Barytonista Stephen Gaertner v roli Paola Albianiho pak výborně doplňuje báječně zkombinované obsazení.

Video režisérkou přenosu je Barbara Willis Sweete , a jak je již z Met zvykem, dění na scéně nám zprostředkovává takřka dokonale, jedině v superlativech lze hovořit i o zvukových parametrech nahrávky.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: