pondělí, 25. červenec 2011

Giuseppe Verdi - Rigoletto

Napsal(a) 

Giuseppe Verdi - Rigoletto Giuseppe Verdi - Rigoletto

Juan Diego Flórez, Željko Lučić, Diana Damrau, Markus Marquardt, Georg Zeppenfield, Christa Meyer ad., Males voices of the Choir of the Sächsische Staatsoper Dresden, Sächsische Staatskapelle Dresden, Fabio Luisi – dirigent, Ulrich Paetzhold – sbormistr. Režie: Nicolas Lehnhoff, TV režie Andreas Morell. Text: A, bez bookletu. Nahráno: live, 6/2008, Semperoper, Drážďany. Vydáno: 2010. TT: 137:00. Obraz. formát: NTSC/Colour/16:9, PAL compatible. Zvuk. formát: 2.0 PCM & 5.0 DTS Surround. 1 DVD Virgin Classics 5099964 186894 (EMI).

Semperova opera v Drážďanech přizvala ke své inscenaci slavné Verdiho opery Juana Diega Flóreze , dnes nejvyhledávanějšího mezi světovými tenoristy. Světlý hlas peruánského umělce je velmi dobře disponovaný i pro tuto roli, kde většinou bývají obsazováni pěvci s hlasem spíše zbarveným do sytějších a temnějších tónů. Především ale souzní s dalšími vynikajícími sólisty, kteří mu byli v Drážďanech partnery. Na prvním místě je třeba zmínit báječnou sopranistku Dianu Damrau v roli Gildy, plnokrevného Željka Lučiće jako úžasného Rigoletta či typově nezvyklého, ale hlasově kvalitního Georga Zeppenfelda ve vypjaté roli Sparafucileho. Ze sólistů snad jedině ke Christě Meyer jako Maddaleně lze mít určité výhrady. Pro Damrau bylo účinkování v této inscenaci a pořízení live nahrávky počátkem velkých úspěchů, na podzim 2008 zastoupila Annou Netrebko v MET a následně byla oceněna v rodném Německu jako „Umělec roku“. Její hlas je skutečně mimořádně znělý a pěvkyně jej uplatňuje jak v klasických operních partech, tak stejně úspěšně v soudobých náročných dílech i v písňové tvorbě. Flórezovo pěvecké umění jsme ostatně měli příležitost si vychutnat při jeho pražském koncertu v Rudolfinu. Sbor a orchestr drážďanské opery pod vedením proslulého Fabia Luisiho je plně ve službách Verdiho dramatu a tak k hudebnímu provedení díla lze připojit prakticky jen samé superlativy. Odlišnější ovšem může být pohled na výtvarnou složku celé inscenace, která dle mého názoru bohužel nevybočila z řady dnes již víceméně obvyklých ztvárnění operních děl. Jistě nelze zavrhovat moderní scénu a kostýmy jako takové, je mnoho zdařilých, které operní dílo ozvláštňují a přibližují dnešnímu divákovi. Rigoletta v Drážďanech se ale takové hodnocení netýká, obávám se, že strohá scéna a moderní kostýmy vytvářejí až paradoxní pandán k danému tématu i k Verdiho hudbě. Scéna R. Bauera , ale především kostýmy B. Walterové zde působí jako modernizace „za každou cenu“ a pramálo se ohlížejí na souznění s operním dílem jako takovým. Hudební nastudování je ovšem tak vynikající, že nakonec bylo možné se odpoutat od vnější stránky představení a nechat se unášet krásnou hudbou se špičkovými výkony pěvců i orchestru.

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.