José Luccioni – tenor, René Bianco – baryton, Louis Rialland – tenor, Régine Crespin – soprán, Simone Couderc – mezzosoprán, Choeur et Orchestre de l’Opéra de Paris, Georges Sébastian – dirigent. Text: A, F. Nahráno: live, 7. 10. 1955, Opéra de Paris. Vydáno: 2010. TT: 70:41, 73:58. AAD. 2 CD Malibran CDRG186.
Jedno z vrcholných děl Giuseppe Verdiho Otello zachycuje live nahrávka z Pařížské opery v roce 1955. Shakespearovo drama, které pro Verdiho zpracoval libretista, ale také skladatel Arrigo Boito, poskytuje mnoho podnětů pro působivé hudební zpracování. Stárnoucí, ale stále velmi tvůrčí Verdi využil inspirativní spolupráce vrchovatě, a tak po šestnácti letech po triumfálním uvedení Aidy došlo v roce 1887 v Miláně k dalšímu bouřlivě nadšenému přijetí nové opery, v níž Verdi rozšiřuje hranice opery jako žánru a vytváří kontinuální dynamický kompoziční styl postihující rychlé změny nálad a situací bez přerušení dramatického dějového vývoje jednotlivými hudebními čísly. Boito poté přepracoval libreto pro Paříž do francouzštiny a premiéra se opět setkala roku 1894 se zaslouženým uznáním obecenstva i kritiky. Autentické divadelní představení je na CD uvedeno se všemi klady i zápory, které tehdejší zvuková technika umožňovala. Dlužno říci, že máme ke srovnání z padesátých let i mnoho českých live nahrávek často kvalitnějších díky našim znamenitým nahrávacím týmům jak v Supraphonu, tak v Československém rozhlase. V pařížském uvedení je třeba ovšem ocenit výkon sopranistky Régine Crespin , která doslova kraluje mezi sólisty jako Desdemona. Její svěží a sugestivní hlas velmi příjemně souzní s tenorem Josého Luccioniho v roli Otella a překrásný milostný duet ze závěru 1. jednání podávají v úžasném souznění. O řád nižší je bohužel výkon Reného Bianca , v jehož zpěvu v roli Jaga je sice odpovídající emoční potenciál, hlasově však zůstává nejen za ústřední dvojicí, ale také za Simonou Couderc v roli Emilie. Orchestr a sbor řídil známý dirigent maďarského původu Georges Sébastian (1903–1989), žák Bartóka a Kodályho, který za svůj život působil v mnoha zemích a vrcholnou kariéru věnoval právě Pařížské opeře (1947–1973). Sébastian pracuje s Verdiho hudbou velmi citlivě a dokáže nuancovat jednotlivé prvky jak ve vedení hlasů, tak i v hlavních melodických linkách sólových nástrojů. Škoda že letitý záznam trpí nedostatky práce se zvukem, která nechala v záznamu nejen mnoho ruchů, ale bohužel nedokázala ani náležitě vyvážit dynamiku sólistů, sboru a orchestru. Nahrávku vydala v remasteringu francouzské společnosti Malibran-Music firma GEDM v Andoře, ani ta ale nepřidala k zajímavé dobové nahrávce alespoň nejzákladnější data v přespříliš úsporném bookletu.
Body: 3 z 6