středa, 5. únor 2003

Giuseppe Verdi: Messa da Requiem

Napsal(a) 

booklet booklet
Velký moderní sál Berlínské filharmonie působí na pohled studeně a odtažitě. Akusticky je prý však jedním z nejlepších sálů moderní architektury. Nahrávka Verdiho Requiem to potvrzuje. Je však fascinující ještě z mnoha dalších důvodů. V první řadě je to samozřejmě účinek díla samého, jednoho z nejsilnějších svého druhu vůbec, mistrovské dílo vokálně-symfonického oboru, duchovní tvorby, století svého vzniku, svého autora atd. Sólistické obsazení svedlo dohromady pěvce shodného interpretačního přístupu, barevně sladěných hlasů. Sborové partie jsou do detailu propracovány; nejen při Rex tremendae se tají dech. Obrovský aparát jako by měl jedno společné srdce, stejně tak i orchestr. Domnívám se, že vím, proč tomu tak je, ač není snadné to připustit. Před onou masou hudebníků stojí drobný, až příliš štíhlý a nemocný Claudio Abbado , který se nedávno s Berlínskými filharmoniky definitivně rozloučil. Je známo, že ne vždycky všechno během jeho funkčního období v Berlíně harmonovalo, Abbado však skutečně vedl dál dědictví Karajanovo, v preciznosti práce a promyšlenosti výkonů se mu nevzdálil a zanechal v dějinách orchestru další nezaměnitelnou stopu. Je úžasné dívat se na tento výkon: v Abbadově podání je mše za zemřelé modlitbou za život. Chápali ji tak pěvci i instrumentalisté. Přejme si, aby tato modlitba byla vyslyšena.

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 88:47

Nahráli: Angela Gheorghiu, Daniella Barcellona, Roberto Alagna, Julian Konstantinov, Swedish Radio Chorus, Eric Ericson Chamber Choir, Orféon Donostiarra, Berliner Philharmoniker, Claudio Abbado

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.