čtvrtek, 29. listopad 2012

Giuseppe Verdi - Don Carlo

Napsal(a) 

Giuseppe Verdi - Don Carlo Giuseppe Verdi - Don Carlo

Franco Corelli – tenor, Giorgio Tozzi – bas, Leonie Rysanek – soprán, Irene Dalis – mezzosoprán, Nicolae Herlea – baryton, Hermann Uhde – bas, Justino Díaz – bas, The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus, Kurt Adler – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: Live Met 7. 5. 1964. Vydáno: 2011. TT: 75:53, 79:56. DDD. 2 CD Sony 06868/ 88697910042.

V rámci své nové edice ,,The Metropolitan Opera“, v níž vůbec poprvé vycházejí živé nahrávky slavných inscenací newyorské Met, firma Sony na trh přinesla komplet Dona Carla, jedné z největších oper Giuseppe Verdiho. Dílo bylo nahráno mnohokrát, nahrávku tak můžeme srovnávat s jinými dobovými záznamy studiovými i živými. Hodnota tkví především ve velmi pestrém, netradičním složení pěveckého ansámblu – zatímco v poválečné éře, kdy vypukl gramofonový boom, se nahrávání jakoby specializovalo podle míst a podílely se na nich specializované, generačně a stylově příbuzné umělecké kolektivy (mozartovská a straussovská Vídeň, „nový Bayreuth“, verdiovské a veristické inscenace v italských operních centrech jako Řím či Milán), 60. léta již byla – a zvláště v Met – mnohem internacionálnější, a tak i nahrávka Dona Carla, dirigovaná zkušeným Kurtem Adlerem , znamená zajímavý pohled na spolupráci pěvců různého původu a zaměření. Zvuková kvalita je na vysoké úrovni, spontánní nadšení publika výborně dotváří autentickou atmosféru. Nahrávka je vybavena anglickým rozborem děje a informacemi o obsazení, lokaci apod., což – vzhledem k velmi přijatelné ceně, dostupnosti (i českého překladu) libreta a předpokládanému zacílení na již znalejšího sběratele starších kompletů – bohatě stačí. Ačkoli Don Carlo skýtá nejvíce prostoru (hlubokým) mužským hlasům, vedle Franca Corelliho , miláčka amerického publika, jež jej také zvolilo tenorem století, byla – soudě dle výkonu i ovací – jednoznačnou královnou večera Leonie Rysanek . Tato rakouská vysokodramatická sopranistka svým pěvecko-dramatickým heroismem sklízela famózní úspěchy již jako mladičká. Roku 1951, teprve ve 25 letech, debutovala jako Sieglinda v Bayreuthu, v listopadu 1955 zpívala Aidu a Císařovnu (v Ženě beze stínu) při slavnostním znovuotevření Vídeňské státní opery. Její kreace Alžběty nezůstává nic dlužna italské vroucnosti, naopak možná až příliš připomíná Lady Macbeth, v níž Rysanek v Met roku 1959 debutovala. Jevištní efektnost každopádně patřila k pěvkyniným devízám, což samozřejmě platí i o Francu Corellim, jehož vypjatý heroismus chrámové velkoleposti a vyrovnanosti díla téměř nevyhovuje. Corelli si (k nadšení publika) neodpustí ani vysoké c v závěru svého duetu s Rodrigem, jehož part svým mohutným, italsky sytým a barevným barytonem výborně ztvárnil Rumun Nicolae Herlea . Irene Dalis (Eboli) a Hermann Uhde (Velký inkvizitor) se prosadili především ve wagnerovském repertoáru; v Donu Carlovi si zachovávají špičkovou úroveň, nicméně většina posluchačů by zřejmě dala přednost velkým interpretům italským. Letos zesnulý basista Giorgio Tozzi se díky svému plnému, měkkému hlasu a zkušenostem skvěle zhostil charakterní úlohy Filipa II. v kantabilní i psychologické rovině.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.