pondělí, 3. říjen 2011

Giuseppe Verdi - Aida

Napsal(a) 

Giuseppe Verdi - Aida Giuseppe Verdi - Aida

Leontyne Price – soprán, Jon Vickers – tenor, Rita Gorr – mezzosoprán, Robert Merrill – baryton, Plinio Clabassi – bas, Giorgio Tozzi – bas. Orchestr a sbor Teatro dell’Opera di Roma, sir Georg Solti – dirigent, Giuseppe Conca – sbormistr. Nahráno: Řím 7/1961. Vydáno: 2011. TT: 74:40, 78:09. 2 CD 478 2679 (Universal Music).

V rámci nové společné edice „Opera!“ společnosti Decca a Deutsche Grammophon znovu vydávají některé své starší kompletní operní nahrávky, přičemž zejména nízká cena (cca 150 Kč v případě alb o 2 CD) nabízí posluchačům výhodnou příležitost seznámit se s velkými operními interprety minulosti. V této edici vyšla také legendární nahrávka Aidy , kterou v Římě roku 1961 pod vedením sira George Soltiho pořídil ansámbl pěveckých hvězd z celého světa. Jedná se bezesporu o jedno z nejlepších zpracování velkolepé Verdiho opery ve druhé polovině 20. století. Záznam zůstane pro budoucí generace důkazem hudebně-dramatického mistrovství pěvecké generace narozené ve 20. letech. Americká sopranistka Leontyne Price dokázala své Aidě vtělit všechnu vášnivou smyslnost a dramatickou přesvědčivost a učinila ji jednou ze svých nejlepších rolí vůbec. Působivou alternativu ke slavným italským představitelům Radama, jakými byli Aureliano Pertile, Mario del Monaco nebo Franco Corelli, vytvořil kanadský hrdinný tenor Jon Vickers – aristokratická důstojnost jeho projevu skvěle kontrastuje s heroismem Leontyne Price a dodává nahrávce vpravdě starověkou vznešenost. Vickers ztělesňuje sošnou monumentalitu egyptského prostředí i rozpornost Radamovy lásky, hubené povinnostmi k vlasti; o to naléhavěji vyznívají hluboce citlivé zpěvy Aidy, v podání Price sahající od altu až k sopránovým výškám. Vickers znovu podal důkaz, že v rámci svého (specificky zúženého, vytříbeného) repertoáru každou roli propracoval do nejmenších detailů, takže pronikl až k samé její podstatě. (Případné srovnání se nabízí v jeho nahrávkách Berliozových Trojanů či Belliniho Normy – pro role starověkých hrdinů byl skutečně jako stvořený.) Nic vytknout se nedá ani dalším interpretům – Belgičanka Rita Gorr je v roli Amneris stejně přesvědčivá jako ve svém francouzském repertoáru, nejstarší člen ansámblu, veterán Metropolitní opery Robert Merrill , jeden z největších amerických barytonů poválečné éry vůbec, pak uplatnil svůj lahodný, mohutný, temný, typicky verdiovský hlas jako uhrančivý, všechna technická úskalí Nilské scény bravurně pokořující Amonasro. Do rolí egyptského krále a velekněze si Solti vybral zkušené, uznávané basisty Plinia ClabassihoGiorgia Tozziho , kteří patos svých rolí nikde nepřehánějí. Orchestr Římské opery pod taktovkou sira George Soltiho působí vyrovnaným, jistým dojmem, jak je tomu v případě jeho elitních verdiovských nahrávek zvykem; sbor nikde neztrácí kompaktnost a úlohu dramatického činitele. Solti opět dokázal, že je stejně vytříbeným interpretem Verdiho jako Wagnera či Mozarta. Zajímavé srovnání nabízí Aida Zubina Mehty z roku 1967, pořízená rovněž s Římskou operou. Celkově nelze reedici dnes již historické nahrávky jedné z nejslavnějších italských oper než doporučit.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.