Giuliano Carmignola - Vivaldi con moto
Giuliano Carmignola – housle, Academia Bizantina, Ottavio Dantone – umělecký vedoucí, cembalo. Text: A, N, F, I. Nahráno: 6/2012, Chiesa di San Girolamo, Bagnacavallo. Vydáno: 2013. TT: 76:22. DDD. 1 CD Archiv Produktion/Deutsche Grammophon 479 1075.
Giuliano Carmignola je dnes vnímám jako čelný interpret houslové literatury italského baroka a na prvním místě Antonia Vivaldiho. Jeho další vivaldiovská deska poutá pozornost interpretací a zařazením originálních verzí dvou opusů (RV 281 a 187) a jedné nahrávací premiéry (RV 283). Abych lépe pochopil houslistův přístup k Vivaldimu, prošel jsem jeho dosavadní nahrávky a nahrávky několika dalších virtuosů. Carmignolův styl se od doby, kdy začal nahrávat pro Sony Classical a posléze pro Deutsche Grammophon modifikoval. Kdysi byla pro něj na prvním místě krása tónu, dnes výraz, snaha dobrat se podstaty interpretované hudby. Jistě k tomu pomáhá diskuse a muzikologická spolupráce s lidmi typu Ottavia Dantoneho , nicméně si myslím, že i bez toho by došel ke svému snadno rozpoznatelnému „leggiero“ stylu se silnými barokními afekty a „boulemi“. Jeho hra je expresivní, smykově úsporná a ve výraze až úporná. Výsledek je pak efektní a nesporně originální. Nicméně originální je též interpretace například Fabia Biondiho, Daniela Hopea nebo Thomase Zehetmaira. A to je jen několik jmen za všechny... Spontaneita a svoboda v rámci držení vivaldiovského stylu provokuje, vybízí k vytvoření si vlastního názoru. Carmignolův kontroverzní Vivaldi vás prostě přinutí, abyste o této hudbě, jejíž estetika je všem dobře známá, znovu přemýšleli. Upřímně řečeno výsledek, ke kterému Carmignola v roce 2012 došel, je pro mě otázkou bez odpovědi. Obdivuji lehkost jeho pravé ruky, expresi a technickou suverénnost, jež je poněkud v nesouladu se živým zážitkem, ale nad některými detaily frázování, dynamiky a pravé ruky „pozdvihuji oči k horám“. Recenzovaná deska má řadu plusů a určitě potěší spoustu lidí po celém světě, pro mě je však příjemnější například Vivaldi Daniela Hopea, jenž není tak stylotvorný, ale více se blíží mému estetickému ideálu.
Body: 5 z 6
