pátek, 23. leden 2009

Giovanni Priuli - Sacrorum concentuum. Geistliche Musik der Grazer und Wiener Hofkapelle Ferdinand II.

Napsal(a) 

Giovanni Priuli - Sacrorum concentuum. Geistliche Musik der Grazer und Wiener Hofkapelle Ferdinand II. Giovanni Priuli - Sacrorum concentuum. Geistliche Musik der Grazer und Wiener Hofkapelle Ferdinand II.

Ecce grex! Produkce: Bernhard Trebuch. Text: A, N. Nahráno: 2/2006, Lutherische Stadtkirche, Vídeň. Vydáno: 2008. TT: 65:45. DSD. 1 CD ORF SACD 3007.

Rakouský veřejnoprávní rozhlas ORF vydal ve své ambiciózní edici "Alte Musik" další pozoruhodný titul. Jedná se o víceméně premiérovou nahrávku výběru z tvorby Giovanniho Priuliho (c1580 - 1626), kapelníka vévody Ferdinanda Štýrského, pozdějšího císaře Ferdinanda II. Priuli pocházel z Benátek, kde získal hudební vzdělání u samotného Giovanniho Gabrieliho, po jehož smrti se vydal do střední Evropy a zakotvil ve Štýrském Hradci. Když se Ferdinand Štýrský stal roku 1619 císařem, vzal s sebou do Vídně i Priuliho, jenž byl z vévodského kapelníka povýšen na kapelníka císařského.

Na recenzovaném disku je zachycen výběr ze skladatelovy instrumentální i vokální tvorby. Pramenů, z nichž interpreti čerpali, je několik. Především to je dvoudílná sbírka Sacrorum concentuum - pars prima (Benátky 1618) a Sacrorum concentuum - pars secunda (Benátky 1619), jež byla Ferdinandovi dedikována a dala též název celému albu. Mimoto byly užity další dobové tisky a rukopisy - Parnasus musicus Ferdinandeus (Benátky 1615), Ghirlanda sacra (Benátky 1625), Ander Theil geistlicher Concerten (Lipsko 1641), Ms. 16.702 Österreichische Nationalbibliothek Wien a rukopisy L13 a L76 z kláštera v Kremsmünsteru. Prameny z posledně jmenované lokality byly rovněž důležitým vodítkem pro "instrumentaci", neboť tištěné sbírky o způsobu rozdělení jednotlivých partů mezi hlasy a nástroje bohužel mlčí.

Ansámbl Ecce grex! (lat. Hle, dav!) je podle všeho mladý soubor (o datu zformování mlčí sleeve-note i jejich webová stránka), složený z absolventů předních evropských škol zaměřených na výuku staré hudby. Primárně instrumentální uskupení může rozšířit vokální složka, jako je tomu ostatně i na této nahrávce. A právě vokalisté jsou - troufám si tvrdit - nejslabším článkem alba. Oproti vyladěnosti a čisté hře instrumentalistů mají mnohdy velké rezervy v intonaci a barva některých hlasů není ve vyšších polohách moc příjemná. Instrumentalistům naopak občas schází přesnost ve společných nástupech, ale mám zato, že tento nešvar odpadne po delší době společného hraní (hádám, že tento disk je jejich první společnou nahrávkou). Ještě pár slov k obalu. Stačí elementární znalost latiny, abychom se pozastavili nad názvem titulu, jemuž zkrátka chybí konec. Není divu, když ho lze nalézt až na konci titulní strany tisku. Není však problém ho buď zkrátit nebo přeformulovat (Sacri concenti). Jinotaj s fotografií na obálce mi rovněž unikl.

Ve výsledku je nutno disk hodnotit o něco hůře, než by si možná zasloužil. Z hlediska kvality dramaturgie je však vynikající a vzhledem k tomu, že je tato hudba méně známa, neměl by titul uniknout těm, pro něž je raně barokní italská hudba srdeční záležitostí.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.