čtvrtek, 13. leden 2005

Gioacchino Rossini: Le comte Ory

Napsal(a) 

booklet booklet
Juan Diego Flórez, Alastair Miles, Marie-Ange Todorovitch, Bruno PraticĐ, Stefania Bonfadelli, Marina de Liso, Rossella Bevacuola, Pražský komorní sbor, sbormistr Lubomír Mátl, Orchestro del Teatro Comunale di Bologna, Jesús López-Cobos. Produkce: Ernesto Palacio. Text: A, N, F. Nahráno: live, 2003, Pesaro, Teatro Rossini (Rossini Opera Festival). Vydáno: 2004. TT: 66:12 + 64:17. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 002894 775020 (Universal Music). Opera byla napsána pro Paříž a byla zde uvedena v srpnu 1828. Leccos při poslechu této z nejvtipnějších komických oper známe odjinud: Rossini si nečinil žádných skrupulí a zdařil-li se mu hudební nápad, nerozpakoval se jej použít znovu. Vždy však se smyslem pro jeho správné umístění a bedlivě dbal také na to, aby se nápad neopotřeboval natolik, že by zevšedněl, či dokonce že by snad mohl být jako autor podezříván z nedostatku inspirace. V Hraběti Orym se objevuje hudba především z jeho opery Cesta do Remeše - zde nemusel být přehnaně opatrný, protože jako korunovační opera se hrála pouze čtyřikrát a vyslechl ji jen omezený okruh publika. Stejně tak neznalo běžné pařížské publikum jeho starší italské opery. Z hudby samé čiší tolik rozkošného vtipu, že se autor při kompozici opery plné převleků a jemné erotiky jistě sám nevázaně bavil. Hrabě Ory je svým způsobem Don Juan. Jeho milostná dobrodužství mají sice rovněž následky, nicméně v posledku ne tak tragické. Jeho příběh se zachoval v podobě starofrancouzské balady, podle níž hrabě Ory se svým mužstvem během křižáckých válek obléhal jakýsi ženský klášter. O devět měsíců později "darovala každá jeptiška život malému rytíři", praví se v baladě, kterou znovu objevil konec 18. století - jistě ne náhodou: osvícenstvím probuzená erotika zrodila mnoho jí inspirovaných děl, včetně Figarovy svatby či CosĚ fan tutte . EugÉne Scribe a Charles-Gaspard Delestre-Poirson ze staré balady vyrobili ve dvacátých letech 19. století úspěšný vaudeville, změnili však poněkud závěr, který přece jen přinesl jakýs takýs náznak morálního naučení, vzápětí ovšem opět obrácený v žert. Možná i pro překvapivou pointu se vaudeville zalíbil Rossinimu. Napsal k němu hudbu lehce plynoucí na poslech, ale zatraceně náročnou pro zpěváky. Rossiniho festival v Pesaru před několika lety objevil mladého tenoristu z Peru Juana Diega Flóreze a nyní na něj může s jistotou sázet. Nachází se zde přesně ve svém oboru, zpívá brilantně, úspěch nahrávky je také postaven hlavně na něm. (Představení samo jistě stálo za shlédnutí, Flórez je pro podobné role i fyzicky výborně disponován a podle fotografií v bookletu byla inscenace plná gagů.) Ostatní pěvci však nezůstávají nijak pozadu: duet pážete (Marie-Ange Todorowitch ) a Oryho se dá poslouchat donekonečna, skvělé jsou i sborové partie - Pražský komorní sbor s Lubomírem Mátlem odvedli skvělý výkon - i orchestr boloňského Teatro Comunale s dirigentem Jesúsem Lópezem-Cobosem . Milovníci belcanta nechť neváhají.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 66:12 + 64:17

Nahráli: Juan Diego Flórez, Alastair Miles, Marie-Ange Todorovitch, Bruno Pratico, Stefania Bonfadelli, Marina de Liso, Rosella Bevacuola, Pražský komorní sbor, sbormistr Lubomír Mátl, Orchestro del Teatro Comunale di Bologna, Jesús López-Cobos

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.