úterý, 6. leden 2009

Gioacchino Rossini: Il Barbiere di Siviglia

Napsal(a) 

Gioacchino Rossini: Il Barbiere di Siviglia Gioacchino Rossini: Il Barbiere di Siviglia

Victoria de los Angeles, Nicola Monti, Gino Bechi, Melchiore Luise, Nicola Rossi-Lemeni ad., Orchestra Sinfonica di Milano e coro, Tullio Serafin. Text: N, A. Nahráno: 1952, Milán (?). Vydáno: reedice 2007. TT: 72:18, 63:54. ADD Mono. 2 CD Membran Music 231132 (distribuce Bohemia Music Service).

Už 56 let starý záznam Lazebníka sevillského , kde není zcela jasná lokace a typ nahrávky, je okouzlujícím nahlédnutím do starých časů, a to nejen technickou kvalitou záznamu, ale i výkony interpretů. Většinou se jedná o Italy, takže stylovost a dokonalá výslovnost jsou zaručeny a bláznivý příběh s backgroundem commedie dell'arte má odpich a perlivost. V tomto směru ukázkový je výrazově a hlasově přesvědčivý učitel hudby Basilio v podání Nicoly Rossi-Lemeniho (skvělé recitativy i árie o pomluvě). Výborné jsou ostatně všechny recitativy. Například hlasově poněkud těžkopádný Melchiore Luise (Don Bartolo) a Gino Bechi jsou v nich lepší nežli v ariózních vstupech. Hrabě AlmavivaNicoly Montiho je lahodný tenor provoněný jižním sluncem, jeho způsob zpěvu a frázování je pro danou dobu typický, dnes však už těžko představitelný. Prostě krásná vzpomínka na legendární minulost prvních šesti dekád 20. století. Nejznámějším jménem bude pro vás jistě Victoria de los Angeles . Její výkon není jen z celé nahrávky nejlepší, ale také podléhá nejméně proměně interpretace a způsobu zpěvu. Poslouchat její soprán je potěchou srdce. Italský orchestr a sbor odvedly kvalitní standard, který se od národní italské buffy očekává. Ostatně zárukou byl renomovaný Tullio Serafin .

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.