Beaumarchaisův román Le barbier de Séville inspiroval poměrně brzy po svém vzniku Wolfganga Amadea Mozarta a Giovanniho Paisiella k nádherným operním počinům. První se dočkal nesmrtelnosti, druhý polozapomnění. Rossiniho verze Il barbiere di Siviglia byla pro jeho zápis v hudební historii stejně blahodárná jako pro Mozarta. Co se týká diskografie, tak počet nahrávek, ať kompletních nebo výběrových, je vskutku úctyhodný. Nahrávka Bavorského rozhlasu, kterou převzala švýcarská firma Nightingale, je jako celek velmi seriózně odvedenou prací. Orchestr, jenž je hojně využíván nejen domovským rozhlasem, ale i nahrávacími firmami, hraje jako z partesu a lehce si pohrává s partiturou. Žádný problém nemá ani mužská část Bavorského rozhlasového sboru . Vše zkušeně řídí Ralf Weikert , jenž ostatně tuto operu natočil před lety s Kathleen Battle. Díky velmi dobré úrovni sólistů šlape opera jako švýcarské hodinky. Zvlášt se blýsknul Juan Diego Flórez , jenž tehdy začal mířit na tenorový Olymp. O stupeň horší je to už Vladimirem Chernovem , který sice výborně představuje dramatické postavy vážných oper, do bufózního Figara však přenesl velkooperní akcent a ve forte zbytečnou ostrost (viděno prizmatem světové extratřídy). Ostatní sólisté představují vysoký standard mnichovského hudebního provozu, o jakém se nám může jenom snít. Mimořádnou se tato live nahrávka stala účastí stále fascinující Edity Gruberové , která se sice už Rosině na jevištích vyhýbá, ale na této nahrávce působí jako skutečně sopránová prima donna assoluta této role. Její projev je okouzlující a je mi velmi líto, že CD není DVD. Koncert totiž musel být i vizuálním zážitkem.
Vydavatel: Nigtingale Classics/Euromusica
Stopáž: 68:59, 66:29, 26:16
Body: 5 z 6