Mamuka Gaganidze – baryton, Zaza Miminošvili – kytara, Matrix Ensemble, Rustavi Choir, Nika Memanišvili – klávesy, dirigent (Little Imber). Nizozemský komorní sbor, Rascherovo saxofonové kvarteto, Klaas Stock – dirigent (Amao Omi). Produkce: Manfred Eicher. Text: A, N. Nahráno: 5/2006 Waalse Kerk, Amsterodam (Amao Omi), 8/2003 Imber (Little Imber). Vydáno: 2008. TT: 62:06. DDD. 1 CD ECM 476 6394 (distribuce 2HP Production).
Disk sice obsahuje dvě skladby Giji Kančeliho, ale motivací k jeho vzniku byla nepochybně titulní Little Imber – kompozice z roku 2003, kterou svého času provázela aura mimořádné události. Skladbu si objednala jedna londýnská produkční společnost jako součást multimediálního projektu – Project Imber – který byl realizován ve stejnojmenné vesnici v jižní Anglii. Obec byla v roce 1943 na žádost britského ministerstva obrany vysídlena s tím, že obyvatelé se do ní budou moci po skončení války vrátit, což už se nikdy nestalo. Zůstala vojenským prostorem a jako vojenský výcvikový prostor slouží dodnes. Britská armáda umožňuje přístup do vesnice třikrát do roka – na Vánoce, na Velikonoce a v srpnu. Projekt Imber byl iniciován k šedesátému výročí záboru vesnice – a jeho přijetí bylo, jak se dalo čekat, kontroverzní. Pro některé očité svědky byla událost jako taková rozčarováním – návštěva toho místa nicméně na všechny, kdo se na performanci přijeli podívat, hluboce zapůsobila. Akce trvala tři srpnové dny, betonové domy, které tam stojí místo původních stavení, byly nasvíceny žlutým světlem a zněla tam Kančeliho hudba, a vyvrcholila procesím se svíčkami a živým představením se speciálně napsanými žalmy a poezií a premiérou Kančeliho skladby Little Imber v místním kostele. Kompozice je psána pro komorní soubor (sestávající z houslí, violy, violoncella, kontrabasu, flétny a hoboje), hlas, dětský sbor a mužský sbor, podstatná část nahrávky vznikla přímo v obci Imber, pouze dětský sbor byl dotáčen dodatečně. Vnímám tuto hudbu jako mimořádně deprimující a Kančeliho jakoby zkorodovaný jazyk nechápu – na rozdíl od jeho kritiků – jako laciné řešení, ale jako výrazový prostředek. Skladatel se svým „sacharínem“ pracuje – opakuje ho, drolí, až jej nakonec nechá rozmělnit v nicotnosti. Ve skutečnosti je to hudba zvláštním způsobem zdrženlivá – postmoderna, ale nikoliv v podobě skládky, na kterou přesycený konzument sype bez ladu a skladu všechno, co náhodou někde zaslechl, ale jako spáleniště, které z té skládky ještě zbývá. Průzračně tonální hudba, ve které je slyšet východní idiomatika, ale také „strašidelná“ evokace časů socialistického realismu – které přece nepřestávají existovat pouhým vytěsněním z vědomí. Kančeliho Little Imber není dramatem – je pustinou, rezignací, výrazem bezmoci. Na disku je ještě Kančeliho o dva roky mladší skladba Amao Omi – pro smíšený sbor a saxofonové kvarteto. „Amao omi“ se překládá jako „nesmyslná válka“, text je fonetický, duchem se jedná o hudbu takřka stejnou jako Little Imber – jakýsi její kdykoliv aktualizovatelný dovětek.
Body: 5 z 6
