neděle, 12. leden 2003

Giacomo Puccini: Madama Butterfly

Napsal(a) 

booklet booklet
Přestože mnozí kritici vytýkají Puccinimu v jeho operách prvoplánový útok na city, povrchnost až spekulativní líbivost, stejně jeho hudba dojímá už více než sto let diváky a posluchače stále stejně. Madama Butterfly z roku 1904 není výjimkou. Nebudu opakovat známá fakta o tom, jak nadšený byl Puccini z předlohy Davida Belasca, jak usilovně se snažil co nejrychleji získat právo na operní zpracování, jak ždímal svoje libretisty, jak ho příběh z exotického Japonska přiměl k poznávání japonských zvyků a hudby. Vzhledem k nahrávce je třeba zdůraznit péči, jíž skladatel věnoval zvukomalbě a orchestraci, jejíž bohatost současníky překvapila. Je také důležité připomenout, že i přes dramatičnost a tragické vyústění příběhu, převládá lyrické ladění. Z této premisy také vychází pojetí dirigenta Sira Johna Barbirolliho . (Na rozdíl třeba od Karajanovy nahrávky s Marií Callas.) Nahrávka, jež vznikla sestřihem devíti představení v římské opeře, se chlubí několika pěveckými hvězdami. Tou nejzářivější je tenorista Carlo Bergonzi (nezapomenutelná je jeho nahrávka této opery s Renatou Tebaldi). Velmi dobře ho doplňuje sopranistka Renata Scotto s vrcholem v jejich duetu na konci 1. jednání a barytonista Rolando Panerai v roli amerického konzula Sharplesse. Nahrávce ubírají "háčka" nevyrovnané výkony orchestru a sboru a nepřeslechnutelně ostré výšky ve forte Renaty Scotto.

Vydavatel: EMI Classics

Nahráli: Renata Scotto, Carlo Bergonzi, Anna Di Stasio, Rolando Panerai, Piero De Palma, Giuseppe Morresi, Paolo Montarsolo, Silvano Padoan, sbor a orchestr Teatro dell'Opera di Roma, Sir John Barbirolli

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.