pátek, 25. červenec 2003

Georges Bizet: Arlézanka, Symfonie C dur

Napsal(a) 

booklet booklet
Nahrávka nesoucí romantický název Vincent in Arles nemá - ačkoli by se tak mohlo zdát - nic společného s řadou Art and Music firmy Naxos. Cílem koncepce tohoto CD bylo spíše časové a lokální zařazení Bizetovy hudby. Na druhé straně můžeme o zvolené fúzi poněkud pochybovat, poněvadž v době Bizetovy smrti slavil Vincent van Gogh teprve osmnácté narozeniny a svá významnější díla beztak namaloval až po roce 1880. Posluchači však tomuto nápadu jistý anachronizmus určitě rádi odpustí poté, co budou moci posoudit nahrávku španělského orchestru Ciudad de Granada za řízení rodáka Josepa Ponse , který s tímto tělesem spolupracuje od roku 1994. Orchestr byl založen v roce 1989 za účelem interpretovat především španělskou hudbu. Nebuďme příliš dogmatičtí a nevyčítejme tedy v případě této nahrávky orchestru malý prohřešek, poněvadž bychom tak kontraproduktivně znevažovali snímek, který v každém případě vzbuzuje estetické uspokojení. Obě suity divadelní hudby (první sestavil ještě sám autor, druhou až čtyři roky po jeho smrti Ernest Giraud) k dramatu Alphonse Daudeta Arlézanka (také Arelatka ) hraje orchestr s ryzím hudebním nasazením a přesvědčivou muzikalitou, tak jak si ji navíc Bizetova hudba vysloveně žádá. Ocenit je třeba především rytmickou přesnost, zvukovou kompaktnost navzdory určité specifické instrumentaci, hladce vyklenuté sólové kantilény saxofonu, jehož barva dodává hudbě zvláštně melancholickou náladu. Zvláště Giraudem (mimochodem vyhotovil rovněž recitativy k Bizetově opeře Carmen ) sestavené části hudby Menuetto a Farandole si určitě získají srdce každého milovníka hudby. Škoda jen, že se nám nejspíš již nedostane příležitosti shlédnout zároveň s hudbou i relativně tragickou, avšak rozhodně podnětnou divadelní hru. Symfonii C dur zkomponoval Georges Bizet jako velmi mladý - osmnáctiletý skladatel. Dílo, které se své premiéry dočkalo až po dalších osmdesáti letech od okamžiku svého dokončení, rozhodně nevykazuje skladatelovy rozpaky, a to ani po stránce řešení formové stavby, ani pokud jde o melodickou invenci. Granadský orchestr s dirigentem Ponsem přistupuje k přehledné a pravidelné symfonii se střízlivostí, a možná trochu konzervativně. Srovnám-li Ponsovo pojetí například s legendární nahrávkou Leopolda Stokowského s National Philharmonic Orchestra z roku 1977, napadá mě, že právě toho, čím oplývá Ponsovo provedení divadelní hudby, se Symfonii C dur jaksi nedostává. Ani tempa nevolí Pons příliš odvážná. Nicméně i tak mohu všem, kteří mají v oblibě Bizetovu hudbu, disk opatřený navíc krásným přebalem se zmenšenou reprodukcí van Goghova obrazu La Nuit étoilée , vřele doporučit.

Vydavatel: Harmonia mundi / Classic

Stopáž: 64:57

Nahráli: Orquestra Ciudad de Granada, Josep Pons

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.