Georg Philipp Telemann: Overtury G dur, h moll Burlesque de Quixotte Concerto D dur

Telemannem se soubor nezaobírá poprvé, CD „La Changeante“ (1990) na první poslech zaujme vkusným a nápaditým využitím výrazových prostředků, stejně jako hravostí a lehkostí podání často značně exponovaných partů, a to nejen sólových nástrojů. Podobné se dá říci i o nové nahrávce Burlesque de Quixotte , reprezentující skladatele jako reprezentanta německého „smíšeného stylu“. Orchestrální suita na motivy Cervantesových příhod důmyslného rytíře, dvě koncertantní ouvertury i koncert pro dvoje housle, fagot a smyčce, jsou podány s rutinní jistotou, nezčeřenou úskalími dobových nástrojů (ano, na snímku opravdu slyšíme z velké většiny dobové originály italských či jiných mistrů 17. a 18. století), ostatně, preciznost a čistota intonace na zvukových nosičích jsou dnešním posluchačem považovány za věc samozřejmou. Soubor se může pochlubit dokonalou souhrou, nehrotí průběh skladeb v afektech do expresivních kontrastů (je nasnadě, zdali by to bylo vůbec vhodné) a naopak jemně a vkusně vykresluje náladu příběhu i atmosféru doby, kdy skladby vznikly.

Nahrávku hodnotím jako úspěšné pokračování souboru na cestě, po které už přes třináct let kráčí.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 65:41

Nahráli: Collegium Musicum 90, Simon Standage

Body: 4 z 6

Sdílet článek: