Birgitte Christensen – soprán, Lydia Teuscher – soprán, Marie-Claude Chappuis – mezzosoprán, Donát Havár – tenor, Daniel Behle – tenor, Johannes Weisser – baryton. RIAS Kammerchor, Akademie für Alte Musik Berlin, René Jacobs. Text: N, A, F. Nahráno: březen 2008 Teldex Studio Berlín. Vydáno: 2009. TT: 66:03, 73:48. 2 CD Harmonia mundi HMC 902013.14 (distribuce Classic)
Původně kontratenorista, který se ovšem proslavil jako dirigent, René Jacobs do své úctyhodné diskografie přidal letos další pozoruhodný titul: známé, leč málo prováděné Brockesovy pašije od Georga Philippa Telemanna (1681 – 1767). Tento výtečný hudebník stojí ve stínu svých o čtyři roky mladších a dnes slavnějších kolegů Bacha a Händela, ačkoli složil více skladeb než oni dva dohromady a zasáhl do všech hudebních oblastí. Vedle více než čtyř desítek jeho oratorních pašijí, ze kterých se skoro polovina nedochovala a které byly určeny k liturgii, napsal pět pašijových oratorií pro koncertní provedení. V Brockesových pašijích (1716) zhudebnil poetický, rozšířený a během několika let vícekrát zpracovaný duchovní text hamburského měšťana Bartholda Heinricha Brockese, který biblický příběh o umučení Krista více dokresluje a dotváří dobovými prvky (např. postavou Dcery siónské či Věřící duše). S ohledem na dějový spád jednotlivých scén vynechal René Jacobs některé části díla. Nejen toto, ale především Jacobsovo ztvárnění naplněné bohatým výrazem jenom potvrzuje, že se pašijová oratoria ve své době oprávněně označovala jako duchovní opery. Posluchač ocení jak sevřený celek, tak zdůrazněné detaily jako je zřetelná výslovnost, zvukomalebné efekty, figury, harmonické finesy, širokou emocionální škálu – jak kontrasty, tak postupně se rozvíjející plochy, jak úseky rozjímavé a lyrické, tak zejména dramatické, bojovné, obsahově expresívní (například s hromy a blesky). Dramatickému účinu podřídil Jacobs i výběr šestice sólistů, z nichž bych za všechny jmenovala hlavně německého tenoristu Daniela Behleho (výtečného Evangelistu), norskou sopranistku Birgitte Christensen (výraznou hlavně jako Dcera siónská) a norského barytonistu Johannesa Weissera (Ježíše). V neposlední řadě dirigentovým požadavkům vyšel skvěle vstříc i RIAS Kammerchor a Akademie für Alte Musik Berlin . Telemannovo dílo za řízení Reného Jacobse je strhujícím, do tónů oděným příběhem.
Body: 5 z 6