pátek, 23. duben 2004

Georg Friedrich Händel: Deidamia

Napsal(a) 

booklet booklet
Deidamia , komponovaná roku 1741, je poslední operou G. F. Händela, jeho posledním pokusem obrátit kolo osudu, či lépe řečeno, naklonit londýnské publikum italské opeře. Přestože důvody jeho neúspěchu tkvěly spíše v osobních vztazích k vlivným osobám a v celkovém klimatu společnosti než v hudbě samé, Deidamia si na dlouhá léta uchovala stigma díla málo zdařilého. Garantuji každému nezaujatému posluchači, že po poslechu nahrávky bude zastávat názor opačný. Oblíbená antická báje o Odysseově pátrání po Achillovi, ukrytém (v ženském převleku) mezi dcerami krále Lykoméda, nabídla prostor jak pro tradiční milostné téma, tak i momenty hrdinské a zejména ironické, Händelovi patrně osobně velmi blízké. Vznikla tak opera barvitá, lehce přestupující rámec konvencí z hlediska dramatického i hudebního. Asi nejzajímavější (pro dnešního posluchače) je sledovat duševní stav, vývoj titulní hrdinky, zamilované do Achilla. Tuto pozoruhodnou ale nelehkou roli na nahrávce výtečně ztvárnila sopranistka Simone Kermes . Její schopnost velejemných ale přitom kulatých, plných a artikulačně nedeformovaných výšek je poměrně výjimečná a v Deidamii plně využitá. Převažující étericky lyrické polohy (poslechněte si, jak pokládá tóny v Quando accenderan ) však dokáže rázem proměnit i v afekt vášnivě hněvivý. Anna Maria Panzarella jako Achilles svůj part sice zvládá velmi dobře, chybí však pověstná "špička" a větší přesvědčivost. Co do vokální akrobacie je nejnáročnější role Nerey, přítelkyně Deidamie, do níž byla obsazena Dominique Labelle . Její zastřenější témbr tvoří ke Kermes výborný kontrast, technicky je projev takřka dokonalý. Nelehký úkol také připadl Anně Bonitatibus v roli Odyssea (Ulisse), psané původně pro kastráta. Netřeba zastírat, že větší razance, "mužnost", by byly v některých áriích vítané (v tomto směru je nejlepší árie Perdere il bene amato ), osobitý půvab a vysoká kvalita jejího projevu jsou však neoddiskutovatelné. Jak asi mnozí čtenáři již ví, basisté Furio Zanassi a Antonio Abete patří k oněm vzácnějším typům zpěváků svého oboru, kteří nebučí ani jinak "nevyrábí" barvu; svým kultivovaným projevem ve vedlejších rolích Feniceho a Lykoméda celý tým zpěváků úspěšně doplňují. O to více lze litovat absenci jakýchkoliv informací o jednotlivých interpretech v jinak kvalitním bookletu. Utajeny jsou i četné úspěšné nahrávky Alana Curtise a ansámblu Il Complesso Barocco , který hraje zcela brilantně. Charakter jednotlivých árií je vystižen přesvědčivě, snad pouze ten slavík v Nasconde l'usignol působí poněkud tvrdě, nejedná-li se ovšem o automat na klíček...

Đ

Vydavatel: Virgin Classics / EMI

Stopáž: 69:45 + 62:45 + 48:25

Nahráli: Simone Kermes, Anna Bonitatibus, Dominique Labelle, Anna Maria Panzarella, Furio Zanassi, Antonio Abete, Il Complesso Barocco, Alan Curtis

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.