pondělí, 8. prosinec 2008

Georg Friedrich Händel - Amarilli vezzosa, Nel dolce tempo, Vedendo Amor, Mi palpita il cor, Sonata č. 1, op. 2

Napsal(a) 

Georg Friedrich Händel - Amarilli vezzosa, Nel dolce tempo, Vedendo Amor, Mi palpita il cor, Sonata č. 1, op. 2 Georg Friedrich Händel - Amarilli vezzosa, Nel dolce tempo, Vedendo Amor, Mi palpita il cor, Sonata č. 1, op. 2

Andreas Scholl - kontratenor, Hélene Guilmette - soprán, Accademia Bizantina, Ottavio Dantone. Produkce: neuvedeno. Text: A, N, F. Nahráno: 8/2005, Studio Tibor Varga, Sion (Švýcarsko). Vydáno: 2007. TT: 72:23. DDD. 1 CD Harmonia mundi HMC 901957 (distribuce Classic).

Třebaže hudba G. F. Händela je dnes velmi obdivovaná a nebývale rozšířená, kantáty pro alt tvoří spíše tu méně známou část tvorby tohoto barokního skladatele. Nový recitál Andrease Scholla sestavený čistě z kantátové tvorby je tak dramaturgicky přeci jen zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Všechny skladby realizované na tomto snímku vznikly v době Händelova mládí a odráží jeho čerstvou zkušenost ze setkání s italským uměním. Kantáty mají podmanivou, místy až dráždivou melodiku, ale zároveň dokonalé tvarování frází navozující pocit bezprostřednosti a přirozenosti. Přestože zde nechybějí dramatické kontrasty, jsou celkově spíše lyrické a nevyžadují technickou virtuozitu. O to více - alespoň teoreticky - umožňují plně se soustředit na výraz, zdobení. Porovnáme-li Schollův výkon se staršími händlovskými projekty, můžeme konstatovat homogennější barvu, ale zároveň vlastně i jisté témbrové ochuzení, které možná souvisí právě s charakterem a polohou zvolených kusů. Tón zpěváka je koncentrovanější a více nazální, výšky pevnější, více kryté (i když zde nejsou žádné hraniční tóny). Koloratury jako obvykle příjemně třpytivé, ornamentika spíše skrovná s výjimkou árie Rise Eurilla, rise Amore , kde da capo je téměř přezdobené. Spíše než ve volbě pasáží je ale problém v samotném provedení - nevyznívá příliš slušivě. Trojici sólových kantát doplňuje půvabná Sonáta h moll z op. 2 realizovaná houslemi (Stefano Montanari ) a flétnou (Marcello Gatti ). Spíše na závěr nahrávky než na začátek by podle mého soudu měla být umístěna kantáta Il duello amoroso , kde se k panu Schollovi přidává mladá kanadsko-francouzská sopranistka Hélene Guilmette , jež nabídnutou šanci využila dokonale. Roli Amarilli pojala s patřičnou dávkou naléhavosti a převážně lyrický snímek tak výrazově obohatila. Na celkovém úspěchu má samozřejmě podíl také Ottavio DantoneAccademia Bizantina , a to především v jemném, ale přitom rozmanitém a živém continuu. Ačkoliv bych osobně preferoval o trochu více citové, sdělnější pojetí, nepochybuji, že i tento drobný obraz Händelovy italské Arkádie posluchače osloví. Pozorní čtenáři si možná všimli, že snímek vydává nikoliv Decca, ale Harmonia mundi, u níž pan Scholl začínal kariéru a působil až do roku 1998. Podrobností neznaje, nechám pátrání po důvodech těchto obchodních sňatků a rozvodů na laskavém čtenáři.

Body: 5 z 6

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.