pondělí, 10. listopad 2003

Georg Frideric Haendel: Water Music & Firewoks

Napsal(a) 

booklet booklet
Vodní hudba a Hudba k ohňostroji patří k nejznámějším a nejobehrávanějším barokním lahůdkám. Stejně jako třeba Čtvero ročních dob , Osudová , Requiem (samozřejmě Mozartovo), Bachovo Air nebo Largo z Novosvětské musí také statečně odolávat nejrůznějšímu přežvykování interpretačního podsvětí. V tom jistou souvislost se žvýkačkou nepochybně najít lze. Naštěstí je ještě dost posvěcených a zasvěcených hudebníků, kteří dokážou kupodivu i po tisícínásobném provedení najít něco nového, něco, čím osloví posluchače. Tak je tomu i s nahrávkou Hervého Niqueta , hudebníka a muzikologa, který se rozhodl představit veřejnosti v Metách a Flanderském festivalu a teď i světu pomocí CD Händelovy známé kompozice totálně jinak, než jsme zvyklí. Snažil se dobrat, a myslím, že úspěšně, historické verze tří suit Vodní hudby (HWV 348, 349, 350) a Hudby ke královskému ohňostroji (HWV 351) v originální instrumentaci a ladění. Kostra zůstala zachována, ale jinak vše (občas dokonce i tóny) je jiné. Nezřídka jsem měl dokonce pocit, že poslouchám jinou hudbu! Tak například instrumentář: Niquet použil obrovitý orchestr, v němž hlavní roli mají dechové nástroje - barokních hobojů je 24, sopránových a altových fléten 15, fagotů 12, přirozených trubek a lesních rohů po devíti, deset prvních houslí a tak dále. Zvuk se tedy neobyčejně proti tradičnímu pojetí proměnil, tutti plochy jsou úžasně svítivé, majestátní, barevně lahodné, concertantní části velmi komorní, kdy například místo skupiny houslí hraje pouze koncertní mistr (výborný Patrik Cohen-Akenine ). Zvláště ve zvukově briskní Hudbě k ohňostroji se vyřádili tři perkusionisté, viz až zvukově opulentní sóla tympánů. Jediné co nahrávkám chybí je Temže, plující nádherné, bohatě zdobené lodě a královský ohňostroj. A pak, že už není možné nalézt ve známé staré hudbě něco nového! Hervé Niquet přišel s věrohodnou verzí a zvítězil.

Vydavatel: Glossa / Classic

Nahráli: Le Concert Spirituel, Hervé Niquet - dirigent, transkripce

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.