Garrick Ohlsson – Great Artists in Prague (2)

(Brahms – Mussorgsky)

Garrick Ohlsson – klavír, Česká filharmonie, Gaetano Delogu. Produkce: Vít Roubíček. Text: Č, A. Nahráno: live, 28. 5. 1978, Smetanova síň, Praha; 17. 5. 1974, Dvořákova síň Rudolfina, Praha. Vydáno: 2006. TT: 77:47. ADD, digitally remastered. 1 CD Radioservis CR 0348-2-131.

Radioservis – Hudební vydavatelství Českého rozhlasu nabízí digitální přepis dvou live nahrávek z koncertů Pražského jara z let 1974 a 1978. Na obou koncertech vystoupil světoznámý americký klavírista Garrick Ohlsson, a sice s Musorgského „Kartinkami“ a Brahmsovým druhým Klavírním koncertem B dur op. 81 . Na předkládaném CD díla, pokud se týče data jejich vzniku, nejsou řazena chronologicky, to jest Brahms zde předchází Musorgskému neboli koncert s orchestrem uvádí sólový klavír. Tato strategie má samozřejmě svůj smysl a efektně působivý výsledek. Brahmsův koncert z přelomu 70. a 80. let 19. století je dílo nadčasové krásy a Ohlsson si toho byl dobře vědom. Ke koncertu přistoupil se zralým přístupem, přestože mu bylo v době vystoupení teprve 30 let, a moudře v tomto pro klavíristu mimořádně náročném až krkolomném díle neriskoval a nepouštěl se do nějakých interpretačních inovací. Přesto je jeho pojetí Brahmse okouzlující, vyrovnané, s procítěnou vnitřní hloubkou estetického obsahu díla a – snad bychom mohli říci – s porozuměním skladatelovu vlastnímu uměleckému sdělení. Zjednodušeně bych to formulovala jako skutečnost, že Garrick Ohlsson pochopil to, co chtěl Brahms posluchačům říci, což je z jeho mladistvého výkonu zřejmé. Špetku kritiky by si však zasloužili hráči na dechové nástroje, zejména pak hornisté tehdy hrající České filharmonie, kteří celkový dojem Ohlssonova suverénního výkonu poněkud zesměšnili několika rozladěnými vstupy. Ani souhra s orchestrem nevykazuje na mnoha místech známky nějakého pečlivého zkoušení, na něž zřejmě už nezbyl čas (pochvalu však musíme vyjádřit citlivě hrajícím smyčcům). Takovéto stopy prostě k živé nahrávce ale patří.

Musorgského Obrázky z výstavy představil Ohlsson v Praze dokonce ještě o čtyři roky dříve, tedy v době, kdy mu bylo pouhých 26 roků. Ani zde se nepokoušel o nějakou cirkusovou exhibici, i když by si ji byl mohl jako obdivuhodně vybavený a romanticky založený klavírista s klidem dovolit. Přesto šel raději za podstatou díla a do jednotlivých „obrázků“ nevnášel žádné agogické výmysly (jak to dnes mají někteří pianisté ve zvyku), zato projevil uměleckou dospělost budící pocit letité zkušenosti, kterou v této době logicky ještě nemohl mít. Řekněme tedy, že nebyla-li možná dlouhodobá zkušenost, pak musel v Ohlssonovi už v jeho raném věku promlouvat jeho interpretační génius. Ohlsson se v každé z částí cyklu snažil o vyjádření nálady, a nutno říci, že natolik úspěšně, že máme při poslechu této nahrávky skutečně téměř pocit, jako bychom procházeli výstavními sály a pozorovali malířská díla.

Nahrávka Radioservisu představuje již druhé CD v řadě Great Artitsts in Prague, takže se můžeme už nyní těšit na další „upomínky“ našich uměleckých zážitků z pražských koncertních síní.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: