Jediné příjemné zjištění po poslechu této desky je, že Gabriela Beňačková je stále výborná zpěvačka a že její pověstná „slza“ v hlase neztratila na kráse. V Čechách se ovšem zrodil další kýč. Jinak se totiž nedají aranžmá a úpravy ostříleného hudebního matadora Vladimíra Popelky nazvat. I takové obecně známé operní perličky jako O mio caro babbino z Pucciniho Gianni Schicchiho se musely přežvýkat do estrádního kabátu. A aby „best of“ oslovilo co nejvíce lidí, kterým jinak klasická hudba nic neříká, tak se aranžér jistě bez uzardění pustil i do An die Freude z Beethovenovy Deváté , toho času hymny EU. Třešničkou na dortu pak měl být bonus, jenž převzal spolehlivě fungující klišé dvojice operní divy (jindy operního tenoristy) a patřičně chraplajícího rockera. V aranžmá Franckova Panis angelicus se postavil k mikrofonu Vašo Patejdl . Tklivá píseň by v jeho podání mohla na Mikuláše spolehlivě sloužit na strašení malých dětí, jako umělecký výkon je však pod úrovní mojí schopnosti reflexe. Vašo Patejdl však není Mercury a Gabriela Beňačková dlužno říci není Montserrat Caballé. Nechápu, jak je možné, že umělkyně s tak úžasnou kariérou se může identifikovat s takovým kýčem. Jelikož průvodní text je pouze v češtině, tak si alespoň neudělá ostudu v cizině. Kdybych měl hodnotit pouze zpěvačku, zvolil bych o stupeň vyšší ocenění, takto jsou dvě H projevem značné tolerance recenzenta. Velmi bych si přál, aby Gabriela Beňačková mohla ještě realizovat normální nahrávku, která by byla pro milovníky klasické hudby a její ctitele podobně vzácným zážitkem jako kdysi její písňový recitál s Rudolfem Firkušným.
Vydavatel: Multisonic
Stopáž: 51:35
Nahráli: Gabriela Beňačková – soprán, Golden Strings, Vašo Patejdl – zpěv, Jaroslav Svěcený – housle, Vladimír Popelka – dirigent, aranžér
Body: 2 z 6
