úterý, 9. listopad 2004

Gabriela Beňačková: A Vocal Tribute - Puccini, Franck, Giordani, Schubert, R. Strauss, Orff, Flotow, Dalla, Felisatti, Beethoven

Napsal(a) 

Jediné příjemné zjištění po poslechu této desky je, že Gabriela Beňačková je stále výborná zpěvačka a že její pověstná "slza" v hlase neztratila na kráse. V Čechách se ovšem zrodil další kýč. Jinak se totiž nedají aranžmá a úpravy ostříleného hudebního matadora Vladimíra Popelky nazvat. I takové obecně známé operní perličky jako O mio caro babbino z Pucciniho Gianni Schicchiho se musely přežvýkat do estrádního kabátu. A aby "best of" oslovilo co nejvíce lidí, kterým jinak klasická hudba nic neříká, tak se aranžér jistě bez uzardění pustil i do An die Freude z Beethovenovy Deváté , toho času hymny EU. Třešničkou na dortu pak měl být bonus, jenž převzal spolehlivě fungující klišé dvojice operní divy (jindy operního tenoristy) a patřičně chraplajícího rockera. V aranžmá Franckova Panis angelicus se postavil k mikrofonu Vašo Patejdl . Tklivá píseň by v jeho podání mohla na Mikuláše spolehlivě sloužit na strašení malých dětí, jako umělecký výkon je však pod úrovní mojí schopnosti reflexe. Vašo Patejdl však není Mercury a Gabriela Beňačková dlužno říci není Montserrat Caballé. Nechápu, jak je možné, že umělkyně s tak úžasnou kariérou se může identifikovat s takovým kýčem. Jelikož průvodní text je pouze v češtině, tak si alespoň neudělá ostudu v cizině. Kdybych měl hodnotit pouze zpěvačku, zvolil bych o stupeň vyšší ocenění, takto jsou dvě H projevem značné tolerance recenzenta. Velmi bych si přál, aby Gabriela Beňačková mohla ještě realizovat normální nahrávku, která by byla pro milovníky klasické hudby a její ctitele podobně vzácným zážitkem jako kdysi její písňový recitál s Rudolfem Firkušným.

Vydavatel: Multisonic

Stopáž: 51:35

Nahráli: Gabriela Beňačková - soprán, Golden Strings, Vašo Patejdl - zpěv, Jaroslav Svěcený - housle, Vladimír Popelka - dirigent, aranžér

Body: 2 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.