pondělí, 2. duben 2012

Gabriel Fauré - Barkaroly – kompletní nahrávka, Trois Romances sans paroles op. 17

Napsal(a) 

Gabriel Fauré - Barkaroly – kompletní nahrávka, Trois Romances sans paroles op. 17 Gabriel Fauré - Barkaroly – kompletní nahrávka, Trois Romances sans paroles op. 17

Charles Owen – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 7/2010, Concert Hall, Monmouth. Vydáno: 2011. TT: 63:19. DDD. 1 CD Avie AV 2240.

Francouzský skladatel Gabriel Fauré (1845 – 1924) je autorem poměrně velkého množství klavírních děl. Na našich koncertních pódiích se s nimi však prakticky nesetkáme. O to sympatičtější se nám jeví britský pianista Charles Owen , jenž po kompletní nahrávce Faurého klavírních Nokturen pokračuje v mapování skladatelova klavírního odkazu soubornou nahrávkou jeho šestnácti Barkarol (k nimž připojil Trois Romances sans paroles op. 17 , které Fauré napsal ve svých patnácti letech). Fauré je osobností bezpochyby více než pozoruhodnou. Ač rokem narození spíše ještě romantik, je považován za jednoho z „otců“ nové francouzské hudby. Při poslechu jeho Barkarol, z nichž polovina jich vznikla mezi lety 1881 a 1900, budeme opravdu překvapeni, jak „moderně“ tyto Faurého skladby působí. Přestože bychom čekali, že autor bude mít blízko k impresionistům – mezi jeho žáky patřil mj. M. Ravel – nemá ve skutečnosti hudební jazyk jeho Barkarol s určitou „bezstarostností“ či „lehkostí“ impresionismu příliš společného a svou bohatou chromatikou, nezvyklou rytmizací, myšlenkovou vícevrstevnatostí i častou „potemnělostí“ se blíží spíše Skrjabinovi. Zajímavá a nápaditá je také Faurého nástrojová faktura. Jejím zvlášť výrazným rysem je nejen silný sklon k polyfoničnosti, ale i to, že skladatel nezřídka umisťuje hlavní melodii do středního hlasu. Charles Owen hraje tuto v podstatě značně sofistikovanou hudbu s mimořádným pochopením. Bezpečně se orientuje ve struktuře notového textu, mnohdy značně rafinované, a dokáže vyhmátnout ze spleti hlasů to nejpodstatnější. Navíc vládne obdivuhodně barevným a jemně nuancovaným úhozovým rejstříkem, takže je schopen jednotlivé polyfonní vrstvy Faurého Barkarol přesvědčivě rozlišit. Skladby tím získávají neobyčejnou a velmi sympatickou průzračnost a přehlednost. Přestože se Faurého Barkaroly asi nikdy nestanou běžnou součástí pianistického repertoáru, v podání Charlese Owena rozhodně stojí za pozornost.

Body: 5 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.