Frédéric Chopin – 24 preludií op. 28, 4 balady, Nokturna c moll op. 48/1, Fis dur op. 15/2, H dur op. 62/1, Barkarola Fis dur op. 60, Valčík e moll op. posth., Gulda / Chopin: Epithaph für eine Liebe

Friedrich Gulda – klavír. Produkce: David Butchart. Text: A, N, F. Nahráno: 1954 – 1960; 1986. Vydáno: 2010. TT: 72:55, 77:10. ADD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 8724 (Universal Music).

Rakouský pianista Friedrich Gulda (1930 – 2000) se zapsal do dějin klavírní hry především jako skvělý interpret děl Beethovenových, Mozartových a Bachových. Z romantiků zaujímal v jeho repertoáru nejvýznamnější místo Chopin, v roce 1949 se devatenáctiletý Gulda dokonce uvedl ve Vídni celovečerním chopinovským recitálem. Počátkem šedesátých let však Chopin z Guldových koncertních programů zmizel a pianista se k němu znovu vrátil až v roce 1986. Na tomto dvojalbu máme vzácnou příležitost slyšet vedle Chopinova Klavírního koncertu č. 1 e moll , vydaného roku 1954 Decca Records, řadu živých záznamů Chopinových skladeb, které se zachovaly na Guldových soukromých magnetofonových páscích a doposud nikdy nebyly vydány. S výjimkou dvou skladeb natočených roku 1986 pocházejí všechny snímky z let 1954 – 1960 a jsou tedy staré už více než půl století. Poslouchat Chopina v Guldově podání je opravdu zvláštní zážitek. Jeho technika je bezesporu výborná: byť se jedná o živé záznamy, technických nečistot v nich uslyšíme jen velmi málo. Obdivuhodná je Guldova tónová kultura – řada míst mu vychází po úhozové stránce skutečně naprosto jedinečně. Rozpaky však bohužel budí klavíristova rubata. Gulda sice zpomalí všude, kde je zapotřebí zpomalit, zrychlí, kde je zapotřebí zrychlit, posečká, kde je zapotřebí posečkat, ale mnohé z těchto agogických výkyvů působí na dnešního posluchače přehnaně a až příliš vemlouvavě. Raritou tohoto dvojalba je závěrečná skladba, označená jako Gulda / Chopin: Epithaph für eine Liebe (Epitaf jedné lásky). Jedná se o Guldovu volnou improvizaci na Chopinovo slavné „smuteční“ Preludium c moll24 preludií op. 28 . V poetických názvech jednotlivých částí můžeme sledovat vývoj jakéhosi imaginárního milostného vztahu od seznámení přes první schůzky až po rozchod. Každá část se vyznačuje zvláštní neopakovatelnou náladou i barevností. Gulda se vedle „vážné“ hudby věnoval intenzívně také jazzu, a není proto divu, že řada improvizací má vysloveně jazzový charakter (kupříkladu kouzelná třetí část s podtitulem „Nokturno“, evokující ospalou noční atmosféru omšelého baru kdesi na předměstí). Překvapením největším je pak pátá část Epitafu: Gulda tu totiž nejen hraje na klavír, ale zároveň také zpívá svůj vlastní (velmi smutný) text „Auf Visit“ (Na návštěvě). Jak tento šanson, tak celý Epitaf nabízejí nespočet možností výkladu a staví před posluchače řadu otázek, na které si bude muset hledat odpověď každý sám za sebe.

Body: 4 z 6

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější