pondělí, 29. březen 2004

Franz von Suppé: Requiem

Napsal(a) 

booklet booklet
Nikdy nebudeme znát všechno, na světě bylo napsáno tolik hudby a knih, namalováno tolik obrazů a vytvořeno tolik soch, že je stále co objevovat. A jako archeologové či vědci narazíme čas od času na objev, o němž jsme neměli tušení. Ruku na srdce, kdo z nás zná z tvorby Franze von Suppé o něco víc než předehru k Lehké kavalérii nebo Krásné Galathee ? Podobnými slovy je uveden i text bookletu, asociace Suppého s lehkou múzou je všeobecná. O to větší pozornost zaslouží sice již šest let starý snímek, jenž se však teprve nyní objevuje zásluhou Virgin Classic na CD.

Suppé po přesídlení z rodné Dalmácie získal skvělé školení ve Vídni u Simona Sechtera a Ignaze von Seyfrieda. Obrat v jeho kariéře učinil rodák z Čech, tehdejší ředitel Divadla na Vídeňce a v Josefově Franz Pokorny, který talentovaného hudebníka angažoval jako zpěváka a kapelníka. Suppé probojovával ve Vídni dílo Offenbachovo a roku 1860 zaznamenal sám velký úspěch se svou operetou Pensionát , označovanou za první pokus o vídeňskou lidovou operu neboli operetu (téměř časová shoda s podobným českým pokusem o původní "národní operu" v podobě tehdy rovněž dvouaktové Prodané nevěsty není náhodná). Suppé je však také autorem několika rozměrných duchovních děl. Předložený snímek otevírá zásuvku, kde je uzavřen spolu s druhořadými operetními skladateli (neprávem!, neboť jeho operety k druhořadým rozhodně nepatří) a objevuje jiný svět jeho hudby. Requiem bylo dokončeno roku 1855 a je věnováno památce Franze Pokorneho. Je možné jen na ně upozornit a také na jeho skvělou interpretaci; živý snímek má neobyčejně přesvědčivou atmosféru. Nejen vypracované sbory, ovládání umění kontrapunktu, působivě umístěná sóla pěvecká i instrumentální (hobojový úvod k Lacrimose !), ale i jedinečné zacházení s latinským textem zaslouží, aby toto dílo bylo považováno za jeden z vrcholů svého druhu. Suppé skutečně věděl, co komponuje, obsahově i foneticky: na rozdíl od mnohých jiných (včetně Mozarta) deklamuje správně "tubaĄ", nikoli "tuĄba", "gloria- tua-" nikoli glo-ria tu-a" atd. Zaslouží se poklonit nejen před dílem (jež je samo poklonou před nesmrtelností duše), ale také před sólisty a všemi dalšími, kteří se na snímku podíleli.

Vydavatel: Virgin Classics / EMI

Stopáž: 66:10

Nahráli: Elizabete Matos - soprán, Mirjam Kalin - alt, Aquiles Machado - tenor, Luis Rodrigues - bas, Chorus and Orchester of the Calouste Gulbenkian Foundation Lisabon, Michel Corboz

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.