úterý, 7. duben 2009

Franz Schubert: Symfonie č. 8 C dur Velká D 944

Napsal(a) 

Franz Schubert: Symfonie č. 8 C dur Velká D 944 Franz Schubert: Symfonie č. 8 C dur Velká D 944

Bamberger Symphoniker, Jonathan Nott. Produkce: Wolfram Graul, Wladek Glowacz. Text: A, N, F. Nahráno: 2006, Bamberg, Sinfonie an der Regnitz, Joseph-Keilberth-Saal. Vydáno: 2007. TT: 61:47. DDD. CD Tudor 7144 (distribuce Euromusica).

Schubertova Velká symfonie je dílo monumentální, působivé, avšak ošemetné, problematické a tedy značně náročné! Je plna nádherných invencí a nápaditostí, přesto způsobila nejednomu interpretovi nemalé starosti. Především je opravdu „velká“, zvláště jsou-li akceptovány všechny repetice. Z hlediska zachování klasicistní čistoty je to žádoucí – smysl těchto repeticí není samoúčelný a proporčností je zcela logicky zdůvodnitelný. Tím ovšem se partitura může „rozrůst“ do obrovské šíře, s níž může mít posluchač určité problémy. Je zajímavé analyzovat v tomto smyslu Karajanovu nahrávku Beethovenovy Páté symfonie, jež bez řady repetic končí hluboko pod třicet minut a posluchač toto provedení kvituje jako strhující a navýsost přesvědčivou bouři. Jeffrey Tate dává Schubertovu Velkou symfonii velmi důsledně se všemi repeticemi, takže končí mnohem déle než za hodinu. Z hlediska proporcionálního vyrovnání je dokonalý, posluchač však má pocit nekonečnosti, zvláště není-li vlastní provedení příliš nápadité. Jonathan Nott je co do repetic rovněž důsledný, avšak ono „zvláště“ u něho neplatí. Naopak jsme potěšeni řadou detailů, jež tento delší než hodinový tvar výrazně obohacují (například zajímavé nápaditosti na začátku 4. věty). Druhým velkým úskalím tohoto díla je instrumentace. Partitura je velmi štědrá k trojici trombonů, a to nejen ve zvukových vrcholech, ale i v pasážích lyrických. Je lahůdkou poslouchat jejich úchvatná varhanní pianissima, jejichž dosažení však bývá velmi náročné. Mnohokrát se naopak stává, že tvrdé nasazení trombonů a žesťů vůbec je příčinou nevyrovnaného zvukového obrazu, samozřejmě na úkor ostatních nástrojových skupin (i smyčců!), jež mají mnohdy dominovat. Bohužel ne vše se v tomto směru Nottovi zdařilo – leckde jsou žestě skutečně až příliš výrazné, ač jinde předvádějí, že korektní být dovedou. Velké plochy s otevřenou, až nepříjemnou dynamikou jsou skutečnou pihou na kráse a mnohdy působí až nelogicky (například Schubertem předepsané decrescendo na posledním akordu celé skladby po takovém zvukovém přívalu působí jako nedorozumění). Vzhledem k velkému množství kompletních nahrávek nemají Jonathan Nott a jeho Bamberští symfonikové situaci snadnou. Nicméně jejich Schubert je schopný do nejvyšší konkurence vstoupit, ač nemohou počítat se superlativy. Největším kladem je kromě již zmíněných výrazových nuancí celková zvuková kompaktnost a dynamická pružnost (s výjimkou oněch exponovaných míst). A především mají obrovského pomocníka v novodobém způsobu pořizování a prezentování zvukového záznamu (SACD). CD je vybaveno příjemným a obsahově velmi dobrým bookletem.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.