středa, 21. leden 2009

Franz Schubert - Smrt a dívka, Sonata Arpeggione

Napsal(a) 

Franz Schubert - Smrt a dívka, Sonata Arpeggione Franz Schubert - Smrt a dívka, Sonata Arpeggione

Michal Kaňka - violoncello, Praga Camerata, Pavel Hůla. Text: A, N, F. Nahráno: 4/2007, 6/2007, Studio Domovina, Praha. Vydáno: 2007. TT: 66:44. DSD. 1 SACD Praga Digitals PRD/DSD 250 246 (distribuce Classic).

Žádné z děl na nové nahrávce souboru Praga Camerata není původní, v tomto případě, a to je mé přesvědčení, však je volba úprav naprosto legitimní. Zvyšuje atraktivnost snímku, ovšem nikoli jako laciná kuriozita, naopak - v prvním případě (Smrt a dívka ) poskytuje nový vhled do známého díla, v druhém (Arpeggione ) jde o zdařilou kombinaci letité "znouzectnosti" s potřebou obohacení repertoáru tělesa. Schubertova Sonáta a moll "Arpeggione" je uváděna často, patří do repertoáru violoncellistů a občas ji hrají i violisté, autenticky ji však neslýcháme, protože roku 1823 zkonstruovaný nástroj arpeggione (kytara se smyčcem) se neuchytil. S doprovodem klavíru se tedy jedná o úpravu zažitou a zcela kodifikovanou. Odívání komorních děl do orchestrálního hávu se dělo především v druhé polovině devatenáctého století. Souviselo to s moderní proměnou charakteru koncertního života, s budováním velkých koncertních síní a s tím související akustickou potřebou mohutnějšího zvuku - než se začal přebujelý aparát opět redukovat (tehdy například Arnold Schönberg upravil Mahlerovu Píseň o zemi pro doprovod malého komorního tělesa). Schubertova díla procházela úpravami již od doby svého vzniku. On sám vtělil několik svých písní do komorních děl, do romantického klavírního repertoáru patřily Lisztovy parafráze jeho písní. Sonátu "Arpeggione" již upravil s doprovodem - ovšem velkého - orchestru například Gaspar Cassado ve dvacátých letech minulého století. Úprava na nahrávce Praga Camerata je dílem sólisty skladby, Michala Kaňky . Je velmi citlivá, violoncellistovi ponechává nezastřený sólový podíl, komorní orchestr jej ve vkusném aranžmá velmi dobře doplňuje a dotváří poutavou atmosféru skladby. Na Kaňkově interpretaci je znát, jak velmi intimně je s dílem sžit a zná všechna jeho tajemství. Orchestrální úprava Smyčcového kvartetu d moll "Smrt a dívka" (který sám je zmíněným případem úpravy již z pera samotného původního autora) má téměř dobrodružnou historii. Jako autor přepracování je na titulní straně uveden Gustav Mahler, ve skutečnosti se jedná o rekonstrukci Davida Metthewse a Donalda Mitchella podle Mahlerových poznámek, která byla poprvé veřejně provedena roku 1984 v New Yorku. Jeden z nejkrásnějších Schubertových kvartetů dostává orchestrací nové barvy, přitom zůstává v oblasti komorní hudby. Hutnější zvuk, ale přitom stále ještě transparentní pokud jde o rozlišení jednotlivých hlasů, dílu prospívá (při této příležitosti nemohu nevzpomenout orchestrální úpravu Smetanova kvartetu "Z mého života" od Georga Szélla, která pro mě kdysi byla vysloveným novým zjevením díla). K velkým přednostem souboru Praga Camerata s Pavlem Hůlou v čele patří dokonalost souhry, přesné nasazení tónu, propracovaná dynamika, jasné vedení hlasů jednotlivých hlasových skupin, a ovšem také zřetelně se projevující potěšení ze hry.

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.