Franz Lehár – Veselá vdova, Johann Strauss syn – Valčíky a předehry

Dame Felicity Lott, Thomas Hampson, Elzbieta Szmytka, John Aler, Kurt Azesberger, Robert Poulton, Rudolf Schasching, Stuart MacIntyre, Christopher Parke, Howard Quilla Croft, Anna O‘Byrne, Paula O‘Sullivan, Philippa Daly, Michelle Walton, Alison Duguid, Johanna Campion, The Glyndebourne Chorus, David Angus – sbormistr, London Phulharmonic orchestra, Franz Welser-Möst. Text: A, N. Nahráno: live, Royal Festival Hall, Studio č. 1, Abbey Road, Londýn. Vydáno: 2008. TT: 74:09, 65:28. DDD. 2 CD EMI Records 50999 52097423 (EMI).

Říká se, že nejlépe umí slavný vídeňský populár zazpívat a zahrát tamější interpreti. Pamětníci vzpomínají na Williho Boskovského, Rudolfa Stolze a další osobnosti, které po letech vstoupily mezi legendy a staly se symboly populární hudby znějící v městě na Dunaji. Skutečně, zahrát stylově například pravý vídeňský valčík, vyžaduje určitou zkušenost a vnitřní vztah k tomuto bohatému vídeňskému hudebnímu teritoriu. Ortodoxní zastánci Lehára, rodiny Straussů a dalších Vídeňanů nemilují provedení se světovými hvězdami, neboť pro ně neskýtají záruku onoho nekompromisně stanoveného stylu. Z hvězd – dirigentů jsou ve Vídni ve velké oblibě například Lorin Maazel či Riccardo Muti, zatímco například na Claudia Abbada se před lety snesla ze strany kritiků hotová sprcha. V tomto smyslu vlastně toto album není pranic lákavé. Londýnská filharmonie a v jejím čele sice Rakušan, ale velký kosmopolita Franz Welser-Möst ! Pravda, od roku 2010 bude stát v čele Vídeňské státní opery, tedy snad dostane i nabídku dirigovat některý z příštích novoročních koncertů. Soudě podle tohoto dvojalba by si to rozhodně zasloužil! První CD nabízí záznam z koncertního provedení Lehárovy Veselé vdovy v londýnské Royal Festival Hall v roce 1994, druhé pak o několik let starší studiové nahrávky Straussových valčíků.

V případě Lehárovy operety jde prakticky o kompletní nahrávku; až na výjimky je tam vše. Koncertně byla ovšem tehdy provedena pouze hudební čísla – jde tedy o komplet bez mluveného slova. Tleská se prakticky po každé scéně, pokud nejsou úmyslně propojené! Už od počátečních taktů si začínáme uvědomovat, jakou obrovskou výhodu oproti studiovým záznamům mají live-nahrávky! Podmínkou je ovšem dokonalá umělecká úroveň interpretů, kteří podají nejen bezchybný výkon, ale z jejich projevů je patrné, že jsou nad věcí a že svých partů se zhostili s absolutní uvolněností, s výkonem, z něhož je patrné zaujetí a smysl pro vtip. Nemožnost střihů, bezprostřední výkon a možnost postupné gradace jednotlivých čísel až k vrcholnému závěru umožňují předvést Veselou vdovu v plném lesku a s nevázaným humorem. Protagonisty jsou slavní pěvci známí z operního světa. Dame Felicia Lott v titulní roli podává píseň o Vilje jako líbeznou, perfektně vystavěnou árii od úvodní rozvernosti až do závěrečného pianissima. Snad u ní trochu vadí poněkud „anglická“ němčina. Tento problém ovšem nemá Thomas Hampson (Danilo), který je snad nejpřesvědčivější hvězdou celého týmu – stylově věrnou, technicky a hlasově výtečnou! Pánský kuplet o ženách je strhující a je patrné, že i při tomto živém provedení uvedl celé publikum do varu. Tedy potud je možno hovořit v superlativech.

Straussovy valčíky už nepůsobí takovou zemitostí. Respektují sice vídeňský valčíkový styl (s příznačným předstihem 2. doby), avšak snaží se mnohdy vytvářet až jakési hudební básně. Pokud se nerozvolní i rytmus, je to zajímavé a přínosné. V opačném případě utrpí identita původního originálu. Naštěstí těchto případů není mnoho! V předehře a dohře valčíku Povídky z Vídeňského lesa původní part citery interpretují sólové housle a není to nepříjemné! Na tomto druhém disku jsou i dvě operetní předehry – vedle Cikánského barona věčně obehrávaný Netopýr . Ovšem dovoluji si prohlásit, že v tomto londýnském provedení Franze Welsera-Mösta nás čeká provedení tak mistrovské, že máme pocit nevšední orchestrální exhibice (závěrečné technicky precizní běhy dřev!). Mnoho poetického nás čeká v lyrických částech jednotlivých skladeb. Celkově vzato: i tohoto Strausse přijímáme příznivě, byť ne s takovým nadšením jako Lehára!

Body: 5 z 6

Sdílet článek: