Franz Joseph Haydn – Symfonie č. 12, 22, 26, 93, 98, 103, 104

Wiener Philharmoniker, Pierre Boulez (č. 104), Christoph von Dohnányi (č. 12), Nikolaus Harnoncourt (č. 93, 103), Zubin Mehta (č. 22), Franz Welser-Möst (č. 26, 98). Nahráno live: 1972 (č. 22), 1991 (č. 12), 1996 (č. 104), 1998 (č. 26), 2009 (č. 93, 98, 103). Vydáno: 2009. Text: A. N. TT: 49:21, 59:44, 57:23. 3 CD WPH-L-H- 2009/1/2/3.

Vídeňští filharmonikové rozhodně nepatří mezi orchestry, které by si musely naříkat na skutečnou či domnělou krizi gramofonového průmyslu a čelit jí například publikováním nových nahrávek ve vlastní režii. V případě filharmoniků z města nad Dunajem je tomu právě naopak: o jejich nejnovější audio a video snímky mají zájem nejpřednější světové gramofonové společnosti, a o to více potěší, že se vedení orchestru v závěru jubilejního haydnovského roku 2009 rozhodlo vydat trojdiskovou kompilaci s nahrávkami sedmi Haydnových symfonií, pořízených v rozpětí téměř čtyřiceti let (1972 – 2009). Dvougenerační časový záběr umožňuje sledovat konstantně vysoké umělecké kvality orchestru, ale pohlédnout i do proměny interpretačního stylu nejtradičnějšího vídeňského repertoáru, jehož páteří Haydnovy symfonie bezpochyby jsou. Nejstarší snímek, pod nímž je podepsán absolvent Vídeňské hudební akademie Zubin Mehta , pochází z roku 1972 a je na něm zaznamenána Symfonie Es dur Hob. I:22 Filosof . Přestože se jako v případě ostatních snímků jedná o živý záznam, posluchač u devětatřicet let starého snímku ocení kromě kvalitního stereo sejmutí zvuku a až na těžkopádný menuet přirozená tempa, precizní práci s jednotlivými hlasy a nádherná hornová sóla v první větě. O téměř dvacet let později vznikla pod taktovkou Christopha von Dohnányiho nahrávka rané třívěté Symfonie E dur Hob. I:12 v plném obsazení smyčcového orchestru, s cembalem coby continuem a na rozdíl od mnoha současných snímků z produkce souborů specializovaných na starou hudbu s přirozeným tempovým plánem. V roce 1998 vznikla nahrávka Symfonie d moll Hob. I:26 Lamentatione , kterou se všemi repeticemi nahrál Franz Welser-Möst , který je podepsán i pod snímkem Symfonie B dur Hob. I:98 , pořízeným na festivalu v Luzernu (původně měl koncert a z něj pořízený snímek dirigovat Nikolaus Harnoncourt, kterého však pro nemoc nahradil dnešní hudební ředitel Vídeňské státní opery Welser-Möst). Výborný snímek 98. symfonie s kladívkovým klavírem coby continuem, půvabnými rubaty a smyčcovými sóly ve finále se zjevně inspiroval harnoncourtovským interpretačním přístupem. V podstatě nejnezajímavějším snímkem je nahrávka Haydnovy poslední Symfonie D dur Hob. I:104 , kterou v roce 1996 v abonentních koncertech filharmoniků uvedl jejich pravidelný host Pierre Boulez . Sterilnější, odtažitější a nezáživnější snímek Haydnova opus finis patrně filharmonikové nepořídili. Hyperobjektivnost Boulezova přístupu je do uší bijící hlavně ve srovnání se dvěma živými snímky ze zahajovacího koncertu festivalu Wiener Festwochen v květnu 2009, které ve vídeňském Konzerthausu pořídil Nikolaus Harnoncourt (z koncertu chybí jen Clemensem Hagenem zahraný Violoncellový koncert D dur). Snímky Symfonie č. 93. a č. 103 , doplněné ještě dirigentovou kratičkou a vtipnou promluvou, v níž odhaluje folklorní kořeny tematického materiálu Haydnovy předposlední symfonie a utahuje si i z autentické provozovací praxe, jsou živými audiodůkazy, kolik toho Haydnovy symfonie unesou: všudypřítomná rubata, tanečně opojné zhoupnutí v kontrabasech na první době v prvním tématu vstupní věty 93. symfonie, dynamická variační věta Andante 103. symfonie anebo virtuózní intráda na začátku téže symfonie, která účastníkům v sále brala dech, strhávají z uší představy Papá Haydna a rozhodně vám neumožní pustit si tyto nahrávky v autě nebo v MHD. Kapitolou samou o sobě jsou Harnoncourtovy interpretace Haydnových menuetů – jsou bezkonkurenční a pokud jim podlehnete, budete se u jiných nahrávek navždy nudit. Vrcholem vydařené filharmonické kompilace, která byla až na snímky symfonií č. 93, 98 a 103 pořízena v sále Musikverein, je tak prostřední z trojice CD, přinejmenším kvůli němuž stojí za to si tři desky v luxusním černém boxu s poutavým textem prof. Biby v bookletu pořídit.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: