pondělí, 29. srpen 2011

Franz Joseph Haydn - Jahreszeiten: oratorium pro sóla, smíšený sbor a orchestr Hob. XXI:3

Napsal(a) 

Franz Joseph Haydn - Jahreszeiten: oratorium pro sóla, smíšený sbor a orchestr Hob. XXI:3 Franz Joseph Haydn - Jahreszeiten: oratorium pro sóla, smíšený sbor a orchestr Hob. XXI:3

Genia Kühmeier – soprán, Werner Güra – tenor, Christian Gerhaher – baryton, Arnold Schoenberg Chor, Erwin Ortner – sbormistr, Concentus musicus Wien, Nikolaus Harnoncourt – dirigent. Text: N, A. Nahráno: 2007 Stefaniensaal, Graz. Vydáno: 2009. TT: 136:47. DDD. 2 CD Deutsche Harmonia Mundi 7792116.

Jubilejní haydnovský rok 2009 s sebou přinesl řadu cenově zajímavých reedicí starších snímků, ale i mnoho novinek, po zásluze poutajících pozornost diskofilů či kritiky. Na jaře 2009 vydala společnost Sony/BMG (DHM) již druhou nahrávku Haydnova oratoria Roční doby , pod níž je podepsán Nikolaus Harnoncourt . V lednu 1987 je nahrál ve vídeňském Konzerthausu poprvé a znovu se k nim vrátil v létě 2007 během festivalu Styriarte v rakouském Grazu, při němž byl ze zkoušek a dvou provedení pořízen živý záznam. Dvoudílná nahrávka doplněná čtyřmi pohlednicemi ročních období s citáty z oratoria je atraktivním dárkem v kvalitním grafickém zpracování. Ve dvojjazyčném bookletu s obsáhlou a zajímavou studií Josepha Beheima pak posluchač vedle fotografií ze zkoušek nalezne i libreto oratoria, otištěné v původní anglické verzi Thomsonově a v německém přebásnění van Swietenově.

Sopránového partu Hany se ujala Genia Kühmeier , v nahrávce disponující spíše objektivně zabarveným, rozhodně však příjemným sopránem. Tenorová role Lukáše byla svěřena spolehlivému Werneru Gürovi a sedláka Šimona ztvárnil dirigentův „dvorní barytonista“ Christian Gerhaher , jehož hlas považuji hned po Geraldu Finleym za nejvhodnější volbu v daném repertoáru. Sborového partu se ujal Arnold Schoenberg Chor , špička mezi rakouskými sborovými tělesy, a part orchestrální nemohl být svěřen nikomu jinému než ansámblu Concentus musicus Wien , v jehož řadách při nahrávce stále seděla zakladatelská generace (Alice Harnoncourt , Milan Turković , Hans Peter Westermann ), z níž vyzvedávám jen skvělého a dnes již s tělesem nespolupracujícího Herberta Tacheziho , který se u kladívkového klavíru postaral o vzorové continuo (zmiňuji alespoň doprovod v recitativu před loveckou scénou ve III. dílu).

Haydnovy Roční doby platí spíše za opozitum než pokračování předcházejícího Stvoření. Stvoření je duchovní oratorium ze Stvořitelovy dílny uprostřed kosmu, Roční doby jsou světským oratoriem z polí a světnic na rakouském venkově, tvrdí se obvykle. S epitetem světského oratoria jednoznačně skoncovala Harnoncourtova interpretace, vyzvedávající transcendentální a morální rozměr děje, směřujícího k věčnému životu, v němž už nebude třeba ani píle, ani námahy. A je zde ještě jedna interpretační vrstva, která dosud v mnoha nahrávkách unikala: Ani Haydna, ani Harnoncourta nemohla nechat klidným metafora o zimě života, která prostupuje celým posledním dílem. Haydn psal Roční doby na přechodu z podzimu k zimě života a Harnoncourt se k nim ve stejné životní fázi vrátil. Roční doby však do učebnic vstoupily hlavně líčením přírody a Haydnovo instrumentační mistrovství neopomenulo jedinou příležitost, kterou nabízí fauna a flóra, rozmary počasí nebo počínání venkovanů. Všechny instrumentační detaily oscilují mezi nevídanou naivitou a okamžitou srozumitelností a Harnoncourt je interpretuje až se zarážející dětskou samozřejmostí.

Pokud bych měl recenzovanou nahrávku Ročních dob porovnávat, nabízí se nesčetné množství nahrávek, z nichž vybírám jen snímek Jacobsův pro label HMF se sólisty, mezi nimiž figuruje i jméno Wernera Güry. Zatímco Jacobsova 125 minutová nahrávka je přehlídkou virtuózní hry na dobové nástroje a jejím tahounem jsou strhující sbory, Harnoncourtův o 10 minut delší záznam je tempodramaturgicky vyhraněnější a kontrastnější. Přiznám se, že jsem měl po prvním poslechu ze zvolených klidných temp pocit, že nahrávka bude jednou z nejdelších, ale překvapilo mne zjištění, že je o 10 minut rychlejší než 20 let starý záznam s Vídeňskými symfoniky. Ze srovnání starší a novější nahrávky Ročních dob pro mne vychází jednoznačně lépe novější záznam, který je zvukově transparentnější, barevnější, detailnější a lépe dopadl i co do volby sólistů. Lépe si vede i A. Schoenberg Chor, který se podílel již na starší nahrávce z roku 1987. Nemáte-li dosud doma Haydnovy Roční doby, anebo hledáte-li výrazný protipól ke strhující nahrávce Jacobsově, nemůžete s Harnoncourtovou nahrávkou Ročních dob, u níž jen lituji, že nebyl zvolen zvukový formát SACD, sáhnout vedle.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.