čtvrtek, 29. březen 2012

Francis Poulenc - Concerto pour deux pianos et orchestre, Concert Champetre, Suite Francaise

Napsal(a) 

Francis Poulenc - Concerto pour deux pianos et orchestre, Concert Champetre, Suite Francaise Francis Poulenc - Concerto pour deux pianos et orchestre, Concert Champetre, Suite Francaise

Jos van Immerseel – dirigent, klavír, Claire Chevalier – klavír, Kateřina Chroboková – cembalo, Anima Eterna Brugge. Text: F, A, N. Nahráno: 2008. Vydáno: 2011. TT: 58:22. DDD. Zig-Zag Territoires ZZT 110403.

Člen volného sdružení Les Six, Francis Poulenc, byl úžasnou houbou. V jeho skladbách uslyšíte nebo vytušíte řadu podnětů. Byl skutečně typickým reprezentantem „neo“ hudby minulého století. Deska bruselské firmy Zig-Zag Territoires nabízí tři předválečné skladby, kde přetavil (nebo téměř citoval) leccos – klasicismus, baroko, renesanci, Prokofjeva, Stravinského, filmové inspirace, symptomy romatismu à la Chopin atd. Dlužno dodat, že to neudělal vůbec špatně a dobře se to poslouchá. Mám sice raději neosvět Stravinského, Honeggera nebo Martinů, ale deska si určitě ve světě a možná i u nás najde řadu posluchačů. Nejkompaktnější a skladebně nejzajímavější je Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll (1932), kde sólové party skvěle hrají Jos van ImmerseelClaire Chevalier . Suite Francaise (1935) se silným vkladem žesťů je návratem do doby Rameaua, Lullyho a Clementa Janequina. Melodikou dokonce po svém souzní z vánoční dobou (Carillon).

O Poulencovi je známo, že měl výjimečný cit pro specifika nástrojů (i hlasů), takže sólové party jeho instrumentálních (i vokálních) skladeb nejsou sice snadná, ale umělci je mají rádi. Concert Champetre sem rozhodně patří a cembalisté jej jistě rádi hrají. Immeseelova „dvorní“ cembalistka Kateřina Chroboková (i varhanice) hraje melodicky až marnotratně hýřivý (někde až kýčovitý, viz Andante) koncert skvěle, virtuózně (báječné Finale) a transparentně.

Jos van Immerseel se svým orchestrem Anima Eterna už dávno nehrají jen baroko, ale stále častěji přicházejí s pozoruhodnými projekty hudby 19. a 20. století. Tento k nim bezesporu patří.

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.