pondělí, 20. prosinec 2004

Fiatus Quintet: (Bach, Mozart, Milhaud, Trojan)

Napsal(a) 

booklet booklet
S narůstajícím odstupem od časů mého studia na konzervatoři rád právě na tuto dobu vzpomínám. V představách se mi hromadily smělé umělecké plány a cíle, navíc podněcovány kolegy, kteří měli to štěstí a soutěžních či pódiových úspěchů již dosáhli. Ve třetím ročníku si spolužáci založili smyčcové kvarteto, dnes známé jako Panochovo, v pátém ročníku zase jiní spolužáci založili dechové kvinteto, jež se po čase proslavilo pod názvem Academia. Nepředkládám v této recenzi moje vzpomínky jen tak náhodně. V obou jmenovaných případech se jedná o komorní sdružení, jejichž členové byli (a jsou) nejen vynikajícími hudebníky, ale hlavně lidmi s vytříbeným životním postojem. Přestože každý z nich mohl nastoupit sólovou uměleckou dráhu, dokázali ze svých interpretačních názorů vybudovat společnou představivost, zvanou souborová hra. (K čemu je soubor, ze kterého trčí pět individuí jako pět ostnů?) V roce 2002 vznikl sice na Konzervatoři v Pardubicích, ale stejným procesem, komorní soubor Fiatus Quintet . Jeho členové měli navíc to štěstí, že se o umělecké vedení postarala Libuše Voráčová, hobojistka a pedagožka s velkou duší. Deska, jež z této jedinečné spolupráce vznikla, je pozoruhodná hned ze dvou hledisek: jednak ve vynikajícím zvládnutí partů i představ umělecké vedoucí, tedy hlavně v otázkách frázování, tónu, dynamiky, tempa a v prosazování se melodie střídáním nástrojů, ale hlavně vyzrálým interpretačním projevem, který je o to sympatičtější, že z něho vyvěrá radost a skvělá nálada. Když si uvědomím, kolik hodin, dní a možná roků je zapotřebí k překlenutí začátečnických syndromů, jež se s prvním úspěchem dostavují u každého souboru. Hudební výpověď tak působí velmi přesvědčivě, po chvíli se dokonce dostavuje pocit, že o nic nejde, že vše je samozřejmé, že to tak prostě má být. Ze zvukového obrazu pak vystupují velcí představitelé hudebního klasicismu Johann Christian Bach a Mozart, po čase vystřídáni Dariem Milhaudem a Václavem Trojanem. Zvláště Trojanův neoklasicistní kvintet na téma českých lidových písní dává interpretům možnost rozehrát svou citovost a vložit ji do konkrétního nástroje. Abych nezapomněl! Byl jsem svědkem vzniku i dalších souborů. Jejich nástrojová složení ani názvy si nepamatuji. Zanikly dříve, než si jejich členové stačili uvědomit, že hlavními předpoklady pro existenci souboru je úcta, tolerance a hlavně radost. Zvláště to poslední se nesmí nahradit rutinou. A tak, jak už napovídá název souboru: budiž kvintet!

Vydavatel: Karel Rais

Stopáž: 53:43

Nahráli: Fiatus Quintet: Helena Mochanová - flétna, Markéta Dvořáková - hoboj, Jan Tihelka - klarinet, Jan Dvořák - fagot, Kateřina Matlasová - lesní roh

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.