pátek, 17. prosinec 2004

Ferenc Liszt: Skladby pro mužský sbor a dechové nástroje

Napsal(a) 

Obrovská produkce Lisztovy vokální tvorby je nepřímo úměrná jejímu uvádění. Jen velmi zřídka se vyskytne v programech některá z jeho nádherných písní, sborová díla jsou (alespoň u nás) takřka neznámá. Na druhé straně je však třeba se ptát, o kolik tím přicházíme. Ani u velkých mistrů nepřežily všechny skladby svou dobu a hlavně účel, k němuž vznikly. Hned první skladbu snímku, ke 100. výročí narození Johanna von Goetha psanou zdravici Mehr Licht! na patetický text Franze von Schobera s použitím zprofanovaného Goethova citátu, bych mohla docela dobře postrádat. Hymnus Domine salvum fac regem je sice také příležitostná skladba, vznikl k inauguraci výmarského velkovévody Carla Alexandra roku 1853, je však přece jen inspirovanější a nepůsobí tak okatě možná i díky pozdější úpravě Lisztova žáka Joachima Raffa. Následující Mše c moll je zde uvedena v jedné ze svých verzí, totiž s dechovými nástroji. Tuto verzi pořídil na základě autorových pokynů vídeňský dirigent Johann Herbeck. V této podobě byla podle údajů v bookletu od té doby uvedena pouze jednou, a sice roku 1994 v Kanadě. Nahrávka je tedy world premiÉre recording, což v bookletu není uvedeno. Neplatí to vždy, ale mše by zněla lépe v chrámu než z přístroje v obývacím pokoji. Rozhodně však není její hudební náplň míněna jako závod o to, "kdo výš a silněji", jak to bohužel vypadá zde. Také Žalm č. 18 existuje v různých verzích, zde je opět zařazena verze "dechová" a jako předchozí skladby trpí sborová složka především neúnosně "vyřvávanými" tenory. Čistě zvuková kvalita složení hlasů Lisztovým invenčně ne právě nejbohatším skladbám nepomohla, ba naopak. Tři čtvrtě hodinu forte-hudby bez jakýchkoli nuancí pak dovršuje v Lisztově zhudebnění Sándor Petöfi a jeho patriotická báseň Uherský Bůh . Tentokrát je způsob interpretace adekvátní a patrně jediný možný. Národní obrození byla všechna patetická, ale měla i jiné stránky - jistě i v Uhrách.

Vydavatel: Hungaroton / Panther

Stopáž: 44:41

Nahráli: Attila Fekete - tenor, Honvédský mužský sbor, sbormistr Gábor Hollerung aj., Malý sbor, László Adrián Nagy - varhany, Orchestr Akademie Ference Liszta Budapešť, László Marosi

Body: 2 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.