Felix Mendelssohn
Koncert pro housle a orchestr e moll op. 64, Oktet pro smyčce Es dur op. 20, Tři písně
Daniel Hope – housle, Chamber Orchestra of Europe (sólisté orchestru v oktetu: Lucy Gould, Sophie Besancon, Christian Eisenberger – housle, Pascal Siffert, Stewart Eaton – viola, William Conway, Kate Gould – violoncello), Sebastian Knauer – klavír, Thomas Hengelbrock. Produkce: Marita Prohmann. Text: A, N, F. Nahráno: 6/2007, Grazer Congress, Stefaniensaal (koncert), Kammermusiksaal (oktet, písně), Graz. Vydáno: 2007. TT: 64:36. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6634 (Universal Music).
Britský houslista Daniel Hope, před několika lety ještě slavící úspěchy pod křídlem Sony Classical, nyní už exkluzivista DG, je kritikou označován jako „pokračovatel“ Jacqueliny du Pré. Nuže, nepochybuji o tom, že bude zajímavé, až vyjde letos jeho nahrávka Elgarova Houslového koncertu, jenž je pandánem Cellového koncertu, jistě má Hope podobně jako Jacqueline temperamentu a nadšení na rozdávání, má přirozené charisma, ale Brit hraje o poznání stylověji. Mendelssohn je toho zářným důkazem. Nedělá z Koncertu e moll bezbřehý kýč, plný sentimentu a plovoucí techniky, jak jsem toho občas svědkem i u českých houslistů, skladba má svoje pevné výrazové mantinely a molekulárně průzračnou strukturu. V tom byli jistě silnou oporou jak skvěle hrající orchestr, tak historicky poučený dirigent. Zajímavostí, která potěší (a v některých plochách překvapí), je uvedení originální verze z roku 1844, takže nahrávka je světovou premiérou.
Další gramofonovou premiérou je kritická revize z roku 1832 smyčcového Oktetu . Jestliže hluboce oceňuji kantabilnost nahrávky koncertu, tak u Oktetu jsem byl překvapen vyspělostí hráčů Evropského komorního orchestru, kteří jsou Hopemu rovnocennými partnery. Oktet jsem několikrát slyšel, ale až z této nahrávky jsem pochopil ryzí hudební krásu této svým způsobem geniální skladby. Aranžmá tří písní, jehož autorem je Hope, je zde pouze kvůli stopáži, aby se deska přehoupla přes 60 minut.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie