neděle, 22. červen 2008

Felix Mendelssohn - Koncert pro housle a orchestr e moll op. 64, Oktet pro smyčce Es dur op. 20, Tři písně

Napsal(a) 

Felix Mendelssohn - Koncert pro housle a orchestr e moll op. 64, Oktet pro smyčce Es dur op. 20, Tři písně Felix Mendelssohn - Koncert pro housle a orchestr e moll op. 64, Oktet pro smyčce Es dur op. 20, Tři písně

Felix Mendelssohn

Koncert pro housle a orchestr e moll op. 64, Oktet pro smyčce Es dur op. 20, Tři písně

Daniel Hope - housle, Chamber Orchestra of Europe (sólisté orchestru v oktetu: Lucy Gould, Sophie Besancon, Christian Eisenberger - housle, Pascal Siffert, Stewart Eaton - viola, William Conway, Kate Gould - violoncello), Sebastian Knauer - klavír, Thomas Hengelbrock. Produkce: Marita Prohmann. Text: A, N, F. Nahráno: 6/2007, Grazer Congress, Stefaniensaal (koncert), Kammermusiksaal (oktet, písně), Graz. Vydáno: 2007. TT: 64:36. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6634 (Universal Music).

Britský houslista Daniel Hope, před několika lety ještě slavící úspěchy pod křídlem Sony Classical, nyní už exkluzivista DG, je kritikou označován jako "pokračovatel" Jacqueliny du Pré. Nuže, nepochybuji o tom, že bude zajímavé, až vyjde letos jeho nahrávka Elgarova Houslového koncertu, jenž je pandánem Cellového koncertu, jistě má Hope podobně jako Jacqueline temperamentu a nadšení na rozdávání, má přirozené charisma, ale Brit hraje o poznání stylověji. Mendelssohn je toho zářným důkazem. Nedělá z Koncertu e moll bezbřehý kýč, plný sentimentu a plovoucí techniky, jak jsem toho občas svědkem i u českých houslistů, skladba má svoje pevné výrazové mantinely a molekulárně průzračnou strukturu. V tom byli jistě silnou oporou jak skvěle hrající orchestr, tak historicky poučený dirigent. Zajímavostí, která potěší (a v některých plochách překvapí), je uvedení originální verze z roku 1844, takže nahrávka je světovou premiérou.

Další gramofonovou premiérou je kritická revize z roku 1832 smyčcového Oktetu . Jestliže hluboce oceňuji kantabilnost nahrávky koncertu, tak u Oktetu jsem byl překvapen vyspělostí hráčů Evropského komorního orchestru, kteří jsou Hopemu rovnocennými partnery. Oktet jsem několikrát slyšel, ale až z této nahrávky jsem pochopil ryzí hudební krásu této svým způsobem geniální skladby. Aranžmá tří písní, jehož autorem je Hope, je zde pouze kvůli stopáži, aby se deska přehoupla přes 60 minut.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.