čtvrtek, 27. únor 2003

Felix Mendelssohn, Dmitrij Šostakovič: Houslový koncert e moll op. 64, Houslový koncert č. 1 a moll op. 77

Napsal(a) 

booklet booklet
Svůj kontrakt s firmou Sony Classical (v létě 2002 přešla k firmě Deutsche Grammophon) nemohla fenomenální americká houslistka Hilary Hahn zakončit lépe. Leckdo by mohl polemizovat s dramaturgií a tvrdit, že postavit vedle sebe Mendelssohna a Šostakoviče je téměř zvrácené. Kupodivu tomu tak není. Dokonce rozdíl mezi romantickou lehkonohou ekvilibristikou, kterou mladá houslistka žene na hranu možného, a vyhraněnou šostakovičovskou idiomatikou je vítaným zpestřením a nevadí. (Ostatně v dnešní postmoderní době je možné snad už vše, a tak záleží jedině na prezentaci a originalitě interpretace.)

Šostakovič je výpovědí zástupce dnešní teenagerovské globální generace, kde se smazávají rozdíly mezi Amerikou a Evropou, mezi Západem a Východem. Hahn hraje bez předsudků, bez závaznosti interpretační tradice. Je to podobné, jako když nejlepší americké orchestry hrají Janáčka, Dvořáka nebo Smetanu. Mnozí se ošívají, ale musejí uznat, že i takový pohled je možný. U Mendelssohna je to trochu jiné. Jednak tento koncert není zas až tak obsahově hluboký, jednak interpretační tradice je o dost mnohotvárnější. I po opakovaném poslechu musím uznat, že tak virtuózně a dokonale zahraný sólový part jsem slyšel jen několikrát v životě. Technické možnosti Hilary Hahn jsou zdá se neomezené. Vedle takové nahrávky blednou leckteré mezinárodní projekty, o všech českých ani nemluvě! Nejlepší norský orchestr hraje přesně a místy s mimořádnou barevností (Šostakovič). Mimochodem debut Hilary Hahn na Pražském jaru 2003 bude rozhodně patřit k dominantám festivalu.

Vydavatel: Sony Classical / Sony Music Bonton

Stopáž: 63:50

Nahráli: Hilary Hahn - housle, Oslo Philharmonic Orchestra, Hugh Wolff , Marek Janowski

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.