pátek, 22. červenec 2011

Felix Mendelssohn-Bartholdy - Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll, Koncert pro klavír a smyčce a moll

Napsal(a) 

Felix Mendelssohn-Bartholdy - Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll, Koncert pro klavír a smyčce a moll Felix Mendelssohn-Bartholdy - Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll, Koncert pro klavír a smyčce a moll

Martina Bačová – housle, Martin Kasík – klavír, Camerata Janáček. Text: Č, A. Nahráno: 6/2010 a 9/2010, Studio 1 Českého rozhlasu Ostrava. Vydáno: 2010. TT: 58:33. DDD. 1 CD Radioservis CRO538-2. Alternativa: Koncert d moll – Kremer (DG), Koncert a moll – Brautigam (BIS).

Radioservis záslužně připomněl méně hrané koncerty Felixe Mendelssohna (1809 – 1847). Houslový koncert d moll (1822) zdaleka nedosahuje kvalit proslulého Koncertu e moll, nicméně uslyšíte v něm řadu pozoruhodných míst. Především finální věta s módními cikánskými názvuky je při patřičně kreativní interpretaci atraktivní. Právě ona se také houslistce Martině Bačové podařila nejlépe. Její hra je zde suverénní, ohnivá a tektonicky promyšlená. Předchozí dvě věty tak originální nejsou a kupodivu zde chybí i žádoucí temperament, tónově je to pak příliš univerzální. Dlužno dodat, že doprovodný soubor Camerata Janáček je na tom ještě hůře. Od umělecky ambiciózního komorního orchestru bych očekával podstatně větší nasazení, tónovou kulturu a promyšlení všech detailů, a ne jen odehrání not. Nahrávky Kremera, Kantorowa, Keulen, Zimmermanna i Grumiauxe byly pro sólistku a orchestr nedostižné.

Nápaditější a podstatně úspěšnější je provedení kompozičně zajímavějšího Klavírního koncertu a moll (1822) třináctiletého teenagera; především se to týká pianisty Martina Kasíka , jehož výkon mohu s klidným svědomím zařadit k referenčnímu záznamu Ronalda Brautigama. Dokonce je, co se týká, tónových kvalit lepší. Kupodivu slyšitelně lepší je hra orchestru, přesto není sólistovi rovnocenným partnerem. (Technický záznam bohužel za mezinárodními standardy pokulhává.) Interpretace pana Kasíka je natolik kvalitní, v pojetí zajímavá a potěšující, že výsledek jeho práce řadím k nejlepším počinům firmy Radioservis po roce 2000.

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.