pátek, 22. červenec 2011

Felix Mendelssohn-Bartholdy - Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll, Koncert pro klavír a smyčce a moll

Napsal(a) 

Felix Mendelssohn-Bartholdy - Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll, Koncert pro klavír a smyčce a moll Felix Mendelssohn-Bartholdy - Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll, Koncert pro klavír a smyčce a moll

Martina Bačová – housle, Martin Kasík – klavír, Camerata Janáček. Text: Č, A. Nahráno: 6/2010 a 9/2010, Studio 1 Českého rozhlasu Ostrava. Vydáno: 2010. TT: 58:33. DDD. 1 CD Radioservis CRO538-2. Alternativa: Koncert d moll – Kremer (DG), Koncert a moll – Brautigam (BIS).

Radioservis záslužně připomněl méně hrané koncerty Felixe Mendelssohna (1809 – 1847). Houslový koncert d moll (1822) zdaleka nedosahuje kvalit proslulého Koncertu e moll, nicméně uslyšíte v něm řadu pozoruhodných míst. Především finální věta s módními cikánskými názvuky je při patřičně kreativní interpretaci atraktivní. Právě ona se také houslistce Martině Bačové podařila nejlépe. Její hra je zde suverénní, ohnivá a tektonicky promyšlená. Předchozí dvě věty tak originální nejsou a kupodivu zde chybí i žádoucí temperament, tónově je to pak příliš univerzální. Dlužno dodat, že doprovodný soubor Camerata Janáček je na tom ještě hůře. Od umělecky ambiciózního komorního orchestru bych očekával podstatně větší nasazení, tónovou kulturu a promyšlení všech detailů, a ne jen odehrání not. Nahrávky Kremera, Kantorowa, Keulen, Zimmermanna i Grumiauxe byly pro sólistku a orchestr nedostižné.

Nápaditější a podstatně úspěšnější je provedení kompozičně zajímavějšího Klavírního koncertu a moll (1822) třináctiletého teenagera; především se to týká pianisty Martina Kasíka , jehož výkon mohu s klidným svědomím zařadit k referenčnímu záznamu Ronalda Brautigama. Dokonce je, co se týká, tónových kvalit lepší. Kupodivu slyšitelně lepší je hra orchestru, přesto není sólistovi rovnocenným partnerem. (Technický záznam bohužel za mezinárodními standardy pokulhává.) Interpretace pana Kasíka je natolik kvalitní, v pojetí zajímavá a potěšující, že výsledek jeho práce řadím k nejlepším počinům firmy Radioservis po roce 2000.

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.