neděle, 23. červenec 2006

Felix Kadlinský: Zdoroslavíček

Napsal(a) 

Felix Kadlinský: Zdoroslavíček Felix Kadlinský: Zdoroslavíček

Ritornello, Fraucimor, Michael Pospíšil. Produkce: Vítězslav Janda. Text: Č, A. Nahráno: 3/2005, kostel U Jákobova žebříku, Praha - Kobylisy. Vydáno: 2005. TT: 66:10. DDD. 1 CD Arta Records F10140 (distribuce 2HP Production).

V kterékoli době potěší, setkáme-li se s projekty, z nichž ze všech stran nevyčuhuje vypočítavost, podbízivost a zcela okatý útok na peněženku. Objeví-li se navíc v marketingově zneužívaném předvánočním běsnění, kdysi spojovaném s čekáním a ztišením, zaslouží si zvláštní ocenění.

Od Michaela Pospíšila už bychom snad ani nic jiného nečekali. Tentokrát se rozhodl oživit Zdoroslavíčka Felixe Kadlinského (1613 - 1675), překlad slavné sbírky Trutz-Nachtigal Fridricha Spee, z nichž bylo pro desku vybráno třináct písní. K posluchači se však dostává kromě hudby i její zápis v přiloženém zpěvníčku (noty jsou samozřejmě psány bez pomoci počítače - radost pohledět) s akordovými značkami(!), čímž je adresát mimo jiné nenápadně vybízen k vlastnímu domácímu muzicírování. Zůstaneme-li u textově-obrazového vybavení CD, Arta by za něj zasloužila minimálně "Tip Harmonie". Vkusný přebal, poctivý papír, pečlivě uvedené názvy básní s přesnými odkazy na originál, Pospíšilův nápaditý text, zpěvník. Booklet vybízí k listování, pročítání, přímo si říká o to, aby byl často brán do ruky.

"Spolupachatelkami" snímku jsou kromě Michaela Pospíšila členky nově vytvořené ženské sekce Ritornellu nazvané jednoduše Fraucimor , přičemž Pospíšil pasoval sám sebe nikoli do role zvané umělecký vedoucí, nýbrž "pantáta kapely". Zaměříme-li se na jejich interpretaci, dá se očekávat, že se názory na ni budou velmi různit. Záleží na tom, co od nahrávky očekáváme. Je-li to maximální hlasová a zvuková vyrovnanost, perfektně vyškolené hlasy, svou cestu si protagonisté k uchu posluchače možná nenajdou. Budou ho rušit přechody od barevně plného Pospíšilova hlasu ke křehce dívčímu Jany Lewitové , z toho zase k něžnému, leč sykavkovitému hlasu Blaženy Pecháčkové , jehož kvality technicky převyšuje soprán Hany Blažíkové , a tak bychom mohli pokračovat. Další potíže vzniknou tam, kde interpreti přecházejí od zpěvu k recitaci. Zde je patrná snaha o dobové provedení, která se nejvíce projeví změněnými důrazy ve slabikách oproti současnému jazyku. Někomu to možná bude připadat zajímavé, někdo si toho ani nevšimne vzhledem k tomu, co běžně slýcháme z televize, mě osobně tento druh autenticity příliš nepotěšil...

Na desku se však lze podívat i z jiné strany. Připustíme-li fakt, že cílem Michaela Pospíšila - ať už je nám to milo, či ne - asi není dosahovat interpretační dokonalosti, že leccos záměrně dotváří spontánně až při vzniku desky, že ho víc zajímá atmosféra, obsah, a přestože to zní jako klišé i srdce, nevychází z toho Zdoroslavíček zas tak špatně. Snímek je nabitý atmosférou, která může člověka pozitivně zasáhnout, přeslechnout nelze oddanost a radost, s jakou jsou písně prováděny, snaha sdělit, předat víc než jen pěkné barokní písničky. Nejosobnější je v tomto směru kromě Pospíšila Jana Lewitová, jejíž zpěv a zvlášť mluvený projev jsou příjemně emocionální (jako i texty písní). Ač se to na první poslech nezdálo, nakonec jsem litovala, že zpívá sólově pouze v jednom čísle. Velmi rozmilý je také společný "duet" Hany Blažíkové s Kateřinou Doležalovou . Náladu desky pak dokresluje napodobení ptačího zpěvu.

Ritornellovský projekt je opět svůj. Je originální, není pro všechny - což považuji za plus -, vybízí k osobní aktivitě - přinejmenším mentální -, navíc pohladí. Buďme rádi, že takové projekty vznikají!

Vydavatel: Arta Records/2HP Production

Stopáž: 66:10

Body: 5 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.