neděle, 12. říjen 2003

Famous Prague Violins II

Napsal(a) 

Po komerčním úspěchu nahrávky Famous Prague Violins v roce 2001 s hudbou Františka Bendy a Antonia Vivaldiho se rozhodl Jaroslav Svěcený za podpory svého sponzora ČSOB pokračovat v propagaci vzácných nástrojů nejen českých, ale i v Čechách působících houslařů. Jestliže v prvním dílu originálního projektu představil nástroje Jana Oldřicha Eberleho (1737), Johanna Michaela Willera (1790), Josepha Antonína Laskeho (1768), Kašpara Strnada (1802), Ferdinanda Augusta Homolky (1882) a Karla Boromejského Dvořáka (1890), pak druhý díl nabízí tóny houslí Tomáše Ondřeje Hulínského (18. století), Antonína Sitta (1874), Emanuela Adama Homolky (1822), opět Karla Boromejského Dvořáka (1893), Alexandera Švýcarského (2002) a Julia A. Hubičky (1920). Dramaturgie je sice ryze mozartovská, díky sólovým nástrojům však není nudná. Navíc v Koncertantní symfonii spolehlivě hraje violový part Jan Pěruška . Každý nástroj má svůj charakter, který je z nahrávky dobře slyšitelný. Mě osobně byl nejpříjemnější v Mozartově hudbě Antonín Sitt. Pro budoucnost českého houslařství je dobré, že máme v současnosti skvělé houslařské mistry. Nástroj Alexandera Švýcarského totiž v těžké konkurenci plně obstál. Jaroslav Svěcený je zkušeným houslovým harcovníkem a nahrál Mozarta na úrovni, jež je maximem jeho možností. Problém je jedině v tom, že existuje řada nahrávek všech třech skladeb od světově proslulých houslistů (Dumay, Oistrach, Zukerman, Tetzlaff, Kremer, Zehetmair, Mutter ad.) a to je pro Jaroslava Svěceného konkurence příliš těžkého kalibru. Nicméně za propagaci houslařů a jejich houslí mu patří dík.

Vydavatel: Subiton

Nahráli: Jaroslav Svěcený - housle, Jan Pěruška - viola, Virtuosi Pragenses

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.