čtvrtek, 9. prosinec 2004

Eugene Ysaÿe: Sonáty pro sólové housle

Napsal(a) 

booklet booklet
Houslové velmistry 20. století vzrušovali především dvě dávné, a přitom aktuální osobnosti - Paganini a Bach. S jejich skladbami, určenými houslím bez doprovodu, se vyrovnávali po svém. Belgičanovi Eugenu Ysaÿeovi nestačilo Bacha jen (údajně svěle) hrát, ale vyrovnal se s tímto obrovitým odkazem i jako skladatel a vytvořil 200 let po svém velkém vzoru Šest sonát pro sólové housle . Dedikace pak přisoudil Josephu Szigetimu, Jacquesi Thibaudovi, George Enescovi, Fritzi Kreislerovi, Mathieu Crikboomovi a Manuelu Quirogovi. Ysaÿeovi se podařila velká věc. Dokázal Bachův vliv, který se projevuje i téměř doslovnými citacemi, učinit integrální součástí hudebního jazyka své doby, v níž se prolínaly prvky romantismu a moderní dikce. Aby však tato nesmírně náročná hudba ožila, tak je nutné mít po ruce špičkového houslistu, jenž dokáže odkrýt krásu této specifické hudby stejně jako v případě Bacha. Firma ECM takového našla v Thomasi Zehetmairovi , jenž je v Čechách k naší škodě neznámou osobou. (Tuto desku zvlášť doporučuji k poslechu domácím promotérům a dramaturgům!) Základem nahrávky je vynikající zvuk, jenž je vizitkou zvukového mistra Stephana Schellmanna a producenta Manfreda Eichera. Suverénní technika houslisty, kdy každý tón je jasně čitelný, je samozřejmostí. Zehetmair však také na rozdíl například od Kavakose přečetl všechny horizontální a vertikální souvislosti, "bachovské" samostatné vedení hlasů, vdechnul život frázování, dynamice. Na tomto titulu mi vadí jediná věc. A to, že jeho součástí není notový záznam. Totiž teprve při současném poslechu a vizuálním kontaktu s notami pochopíte celou fakturu a způsob, jakým vše interpret odkrývá.

Vydavatel: BIS / 2HP Production

Stopáž: 65:55

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.