středa, 3. duben 2002

Esa-Pekka Salonen: LA Variations, Five Images After Sappho, Mania, Gambit, Giro

Napsal(a) 

booklet booklet
Ne, opravdu je Esa-Pekka Salonen autorem - nikoliv pouze dirigentem - všech skladeb na tomto albu. Jeho jméno je stále poměrně málo spojováno s vlastním komponováním (žák Einojuhani Rautavaary, spolužák Magnuse Lindberga) - alespoň ve srovnání s jeho dirigentským renomé čítajícím řadu postů počínaje místem šéfdirigenta Los Angeles Philharmonic a stálým hostováním u Norských filharmoniků konče. Tím, co připravil pro toto špičkové profilové album, však dává jasně najevo, že jeho "skladatelská třetina" (sám vystudoval na Sibeliově akademii vedle dirigování a skladby ještě hru na lesní roh) nehodlá spočívat ve stínu převážně dirigentské aureoly. Tři orchestrální skladby (LA Variations , Giro , Gambit ) v interpretaci losangeleských filharmoniků jsou od sebe odděleny dvěma komorněji laděnými koncertantními kompozicemi. První z nich kraluje dnes již legendární sopranistka Dawn Upshaw , druhé doslova vévodí Salonenův mnohaletý kolega, cellový virtuóz Anssi Karttunen. V kontextu celého alba lze říct, že oproti stylově relativně jednotným orchestrálním kusům jsou ony komornější více zacíleny na harmonický, rytmický a artikulační detail. Všechny tři orchestrální skladby upoutají okamžitě svou instrumentační složkou - je nasnadě, že skladatel s tak obrovskou zkušeností dirigenta špičkových světových orchestrálních těles má výjimečným způsobem vycvičený cit pro zvukovou orchestrální kombinatoriku. Je však zajímavé, že jsou tyto velké symfonické formy rozehrány bez výjimky ve velkých plochách, a to jak tektonických, tak právě barevných, orchestračních. V delších časových proporcích jsou tak konfrontovány syté plochy orchestrálních skupin plynule se křížících, vrstvících a vytvářejících jakési velké tahy zvukového štětce. Obě komorní skladby stojí na zcela jiném pólu Salonenovy estetiky. Jsou více koncentrované, jasněji exponují harmonický fundament a kladou větší důraz na rytmickou artikulaci. Hudební sazba skladby Pět obrazů podle Sapfó má vůbec - vzhledem k velmi exponovanému sopránovému partu - spíše doprovodný charakter s jakýmsi impresionistickým nádechem, což je jistě dáno naprosto "panujícím" výrazem (jako vždy) skvělé Dawn Upshaw. Pozornému posluchači zde neunikne řada umně stylizovaných idiomů, v nichž lze zaslechnout názvuky tvorby Clauda Debbusyho (1. věta) či Igora Stravinského (zejména 6. věta s názvem Svatba !). Mania - cellový koncert je mnohem komplexnější kompozicí exponující v mnoha vrstvách názvuky minimalistických patternů. Celá skladba však zejména silně integruje cellový part do ansámblové struktury, což vždy představuje obrovské nároky na interpreta. Anssi Karttunen však - zdá se - ony nároky příliš neřešil. Naprostá samozřejmost, s jakou pluje v poměrně husté sazbě, bere dech. Celé album je vlastně skvělým výsledkem autorského dirigentského dohledu. Zároveň je také výrazným signálem, který do mezinárodního prostoru vysílá další z představitelů dnes již nepřehlédnutelné finské soudobé hudební scény.

Vydavatel: Sony Classical

Stopáž: 75:13

Nahráli: Dawn Upshaw - soprán, Anssi Karttunen - violoncello, London Sinfonietta, Los Angeles Philharmonic, Esa-Pekka Salonen

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.