neděle, 25. prosinec 2011

Ernest Blanc

Napsal(a) 

Ernest Blanc Ernest Blanc

Ernest Blanc – baryton. Text: A, F. Nahráno: 1955 – 1978. Vydáno: 2011. TT: 79:12. AAD. 1 CD Malibran CDRG192.

Katalog francouzského vydavatelství Malibran se rychle rozrůstá a nutno říci, že v něm nalezneme opravdové lahůdky pro milovníky velkých hlasů minulosti. Kromě kompletních oper jej tvoří zejména profilová CD pěvců. Po záslužném a cenném výběru nahrávek francouzských barytonistů devatenáctého století (mj. prvního Verdiho Falstaffa Victora Maurela) či kreací René Bianca se na pultech obchodů s hudebními nosiči objevilo CD přinášející profil jednoho z nejslavnějších francouzských barytonů poválečné doby, Ernesta Blanca (1923 – 2010), zesnulého loni. Časová kapacita disku je maximálně využita, takže posluchač se s Blancovým projevem může seznámit skutečně podrobně – a v různých polohách. CD je reprezentativní také proto, že obsahuje árie z oper italského (Rossini, Bellini, Verdi), francouzského (Gounod, Massenet, Bizet, Saint-Saëns) i německého (Gluck, Mozart, Wagner) repertoáru, což samo o sobě nejlépe svědčí o šíři Blancova uměleckého záběru. Nahrávky jsou živé i studiové, vesměs z padesátých a šedesátých let, vždy z prestižních operních divadel či festivalů, s významnými dirigenty i pěvci. V Blancově projevu patří k hlavním aspektům zřetelnost a citlivost, promyšlenost výrazu, výborná artikulace. Snaha o odpovídající interpretaci partu převládá nad efektností. Blanca bychom rozhodně mohli považovat za jednoho z nositelů ryzí kultury francouzského pěveckého umění, za důstojného kolegu Gabriela Bacquiera, Gérarda Souzaye, Alaina Vanza, Janine Micheau a podobných es. Blancův hlas byl nejen mimořádně krásný, zvučný a silný, ale též perfektně ovládaný, používaný, což dokazují jeho úspěchy mimo domácí repertoár – na poli italského bel canta a wagnerovského hudebního dramatu. Živou nahrávku Belliniho Puritánů z Glyndebournského festivalu roku 1960 přibližují árie „Ah! per sempre io ti perdei“ a velký duet „Il rival salvar tu dêi... Suoni la tromba“ (s Giuseppe Modestim) – celkově sice není provedení dokonale „učesané“ jako v případě Bonyngových studiových nahrávek, to je ovšem u živých záznamů, kde nic nelze opravovat, přirozené – o to cennějším svědectvím o představení záznam je. Excelentní jsou Blancovy výkony především v jeho ,,domácím“, francouzském repertoáru – v Massenetově Herodiadě („Vision fugitive“, „Demande au prisonnier“; 1955) působí vznosně a mohutně, v Lovcích perel („L‘orage s‘est calmé“; 1960) se zase přizpůsobuje lyrické citovosti Bizetovy partitury (legendární Dervauxova nahrávka s Nicolaiem Geddou a Janine Micheau). Blanc se jako jeden z mála francouzských umělců dočkal vrcholného uznání i v Bayreuthu – vynikl jako Telramund v Lohengrinovi. Jeho Telramund je zaznamenán na živých nahrávkách z Bayreuthského festivalu z let 1958 (dir. André Cluytens) a 1959 (dir. Lovro von Matačić); Lohengrina tehdy zpíval Sándor Kónya. Dvě ukázky z Cluytensovy verze jsou obsaženy i na tomto výběrovém CD společnosti Malibran. Té tak nelze než popřát mnoho dalších podobně hodnotných desek!

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.